The becoming-other of the existence : essay on contemporary phenomenology

Le devenir-autre de l’existence, essai sur la phénoménologie contemporaine, est une étude phénoménologique à la fois systématique et historique. En prenant pour fil conducteur un problème systématique, soit le devenir-autre de l’existence, son objectif est de présenter et de confronter dans un champ phénoménologique unique cinq représentants majeurs de la phénoménologie contemporaine en France : Henri Maldiney, Claude Romano, Jean-Luc Marion, Renaud Barbaras et Marc Richir. L’étude entre dans la phénoménologie avec Edmund Husserl puis elle présente plusieurs concepts clés forgés par deux générations de philosophes post-husserliens qui jalonnent la voie menant à la phénoménologie contemporaine (Martin Heidegger, Erwin Straus, Maurice Merleau-Ponty, Jan Patočka, Emmanuel Lévinas). Elle se focalise ensuite sur l’ « empirisme événemential » de Maldiney et de Romano qui envisagent l’existant et le monde dans leur coappartenance : l’événement est considéré comme co-naissance du sujet et du monde. Or, puisque l’existence qui « devient-autre » est nécessairement une existence finie radicalement séparée de la transcendance métaphysique du monde, on est conduit à intégrer à la discussion trois d’autres philosophes : d’abord Marion dont l’adonné est conçu comme limite de la donation, et ensuite Barbaras et Richir qui thématisent les couches les plus archaïques de la subjectivité au sein d’une métaphysique phénoménologique. À l’issue de ce parcours, les contours de ce champ phénoménal unique sont présentés de manière synthétique, faisant apparaître certaines tâches de l’analyse phénoménologique actuelle, y compris un problème déjà primordial pour Husserl : celui d’une éthique phénoménologique.The Becoming-other of the Existence, Essay on Contemporary Phenomenology, is both a systematic and a historical study of phenomenology. By choosing a systematic problem of becoming-other of the existence it attempts to present and to confront five major contemporary phenomenologists in France within a single phenomenological field: Henri Maldiney, Claude Romano, Jean-Luc Marion, Renaud Barbaras, and Marc Richir. The study enters phenomenology with Edmund Husserl and presents some key original concepts invented by two generations of post-husserlian authors who marked out the road to contemporary phenomenology: Martin Heidegger, Erwin Straus, Maurice Merleau-Ponty, Jan Patočka, Emmanuel Lévinas. Then it turns to “evential empiricism” in the work of Maldiney and Romano who consider the existent and the world in their belonging-together: the event is thus understood as co-birth of the subject and the world. Nevertheless, because of the fact that the existence that “becomes-other” is necessarily a finite existence, a radically separated existence from the metaphysical transcendence of the world, three other authors must become involved in the discussion: Marion, whose adonné is a limit of the givenness, and then Barbaras and Richir who explore the most archaic layers of the subjectivity within a phenomenological metaphysics. Finally, all the contours of the single phenomenal field are presented synthetically which allows to see some tasks for an actual phenomenological analysis, including one major problem of Husserl: that of the phenomenological ethics.Dění existence, esej o současné fenomenologii, je současně systematická i historická fenomenologická studie. Jejím cílem je – prostřednictvím volby systematického problému dění existence jako hlavního tématu – na pozadí jediného fenomenologického pole představit a konfrontovat pět význačných představitelů současné fenomenologie ve Francii: Henriho Maldineye, Clauda Romana, Jeana-Luca Mariona, Renauda Barbarase a Marca Richira. Studie vstupuje do fenomenologie spolu s Edmundem Husserlem a poté představuje některé klíčové originální pojmy dvou generací po-husserlovských autorů, již současné fenomenologii připravují cestu (Martin Heidegger, Erwin Straus, Maurice Merleau-Ponty, Jan Patočka, Emmanuel Lévinas). Pak se už soustředí na „událostní empirismus“ u Maldineye a Romana, kteří promýšlejí existujícího a svět v jejich sounáležitosti: událost je chápána jako společné zrození subjektu a světa. Avšak vzhledem k tomu, že dějící se existence je nutně existencí konečnou, radikálně oddělenou od metafyzické transcendence světa, do diskuse musí vstoupit ještě tři další autoři: nejprve Marion, jehož adonné je mezí dávání, a následně i Barbaras s Richirem, kteří tematizují nejarchaičtější vrstvy subjektivity v rámci fenomenologické metafyziky. Všechny rysy jediného fenomenálního pole jsou nakonec představeny synteticky, což umožní zahlédnout některé úkoly pro současnou fenomenologickou analýzu, a to včetně problému, který byl prvořadý pro Husserla: problému fenomenologické etiky