Do Microfinance Institutions Still Have Their Place at the Development Aid Market After Thirty Years

Cílem práce je zhodnotit, zda jsou mikrofinance vhodným nástrojem rozvojové pomoci. Jsou zmapovány faktory, které zapříčinily krizi mikrofinancí v letech 2008 až 2010 a validovány navržené reformní kroky. Je popsána a porovnána efektivita a výsledky substitutů mikrofinancí na poli rozvojové pomoci, kterými jsou vládní, neziskové i komerční programy s podobnými deklarovanými cíly. Dále je provedena analýza dat z let 2008 až 2014, která ukazuje stav reportování sociálních ukazatelů a přijetí nového konceptu mezi mikrofinančními institucemi. Na základě těchto tří komponent: schopnosti reformovat mikrofinance, možností jiných programů a situace sociálního reportingu, je vysloven závěr. Mikrofinance nejsou vhodným nástrojem pro redukci chudoby jako takové, ale slouží jako doplněk pro zajištění rozvoje chudých regionů a finanční inkluze chudých obyvatel.The objective of this thesis is to evaluate, whether microfinance are a suitable instrument for development aid. It maps the factors that caused the microfinance crisis in 2008 to 2010 and validates the proposed reform measures. It describes and compares the effeciency and results of microfinance substitutes in the field of development aid, which are governmental, non-governmental and commercial programmes with similar objectives declared. It also analyses data from 2008 to 2014 from the point of view of social indicator reporting and acceptance of the new concept among microfinance institutions. Conclusion is reached based on these three components: ability to reform microfinance, possibilities of other programmes and situation in social reporting. Microfinance isn´t a suitable instrument for poverty reduction as such, but serves as a complement to provide for development of poor regions and financial inclusion of poor inhabitants