Bosensko-hercegovské lokální stranicko-politické pluralismy (Příspěvek k analýze voleb do obecních zastupitelstev v roce 2000 a vývoji lokálních stranicko-politických konfigurací)

Z hlediska teorie systémů politických stran představuje studium bosensko-hercegovského stranicko-politického pluralismu - či spíše pluralismů - výjimečný a svým způsobem extrémní případ. Nejde zde přitom jen o zdůraznění obecně známého faktu, že komplexní problematika geneze etnicko-teritoriálních (regionálních, subregionálních, lokálních) politických formací, stejně jako procesů etnizace a regionalizace stranicko-politických uspořádání a jejich politických, systémotvorných důsledků se doposud nedočkala odpovídající reflexe v rámci teorie systémů politických stran. Bosensko-hercegovské stranické soustavy představují totiž výjimečné útvary i v užším perspektivě výzkumu etnicko-teritoriálních stranicko-politických fenoménů, ať již v substátních-regionálních kontextech a/nebo ve specifickém rámci heterogenních “složených” politických uspořádání, vyznačujících se primárně absencí silné překlenující národně-politické, státní identity, sekundárně pak absencí jediného “nesloženého” celostátního, více či méně homogenního prostoru volebně-politické soutěže. Je prostě třeba otevřeně přiznat, že v bosensko-hercegovské realitě je možnost efektivního uplatnění konceptů a schémat obvykle používaných pro analýzu a typovou charakteristiku systémů politických stran - přinejmenším doposud - velmi malá. Zároveň se však domnívám, že z hlediska žádoucího rozvoje zkoumání bosensko-hercegovských stranicko-politických pluralismů není legitimní ani účelné “prozatímně” vyřazovat tyto útvary z politologického badatelského horizontu, i když je pochopitelně třeba brát vážně například poukazy na skutečnost, že současná Bosna a Hercegovina je stále ještě do značné míry hybridním, zásahem zvnějšku konzervovaným útvarem-protektorátem a nikoli skutečně nezávislou politickou obcí (polity) a tudíž zde nelze předpokládat relativně dovršenou a účinnou stabilizaci vztahů politických aktérů v komplexu společnost - politické strany (systém politických stran) - stát. Proto není také možné pohlížet na bosensko-hercegovské pluralismy jako na skutečné, plnokrevné systémy či subsystémy politických stran, jež by snad bylo možné posuzovat rigorózně podle kánonu klasických typologií stranických systémů. Tak tomu není. Bosensko-hercegovské pluralismy představují spíše jakési “neúplné systémy”, polorozvinuté stranicko-politické soustavy vyznačující se omezeným stupněm “uspořádanosti” či “systémovosti”, jak pokud jde o jejich vnitřní charakteristické rysy a momenty vztahující se bezprostředně ke způsobu jejich fungování a reprodukce, tak i ve vztahu k povaze “vnějších” vazeb těchto útvarů a míře jejich autonomie vůči - široce pojatému - vnějšímu prostředí, resp. podnětům a vstupům z tohoto vnějšího prostředí přicházejícím