Present state and the future of asylum policy

Svou práci soustřeďuji kolem problematiky osob v právním postavení uprchlíka žádajících mezinárodní ochranu formou azylu. Vycházím z mezinárodních principů , které si stanovila OSN, připojuji koncepci Evropské unie a konečně i praxi v jednotlivých státech. Analyzuji a srovnávám, způsob jakým mají vybrané státy azylovou problematiku ošetřenou, komu a na základě jakých kritérií tuto ochranou instituci udělují. Dále sleduji, jak se jejich přístupy vzájemně odchylují či přibližují a jestli směřují k naplňování vize jednotného společného evropského azylovému systému. V neposlední řadě zkoumám, jestli se na pojetí politiky udělování azylu odrazily mezinárodní teroristické útoky. Vývoj sleduji za léta 2001 a 2004 ve vybraných evropských zemích. Zahrnuji zde dvě skupiny zemí, země s koloniální tradicí a delší zkušeností s problematikou ( Velká Británie, Francie, Švédsko) a země Višegrádské čtyřky( Česká republika, Polsko, Maďarsko a Slovensko), které jsou vzájemně porovnatelné díky podobné historicko- politické platformě a kde se vlivem této zkušenosti azylová politika nově konstituuje. Komparativní analýzou právního rámce a sociálních dimenzí popisuji současný stav azylové politiky . Mezi hlavní právní nástroje mezinárodní ochrany uprchlíků , žadatelů o azyl patří Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku..