The influence of the second Berlin crisis on the foreign policy of the Federal Republic of Germany 1958-1961

Spolkové republice Německo se v padesátých letech dvacátého století postupně podařilo zařadit mezi standardní západoevropské země. Její členství v NATO a aktivní účast na procesu evropské integrace přispěly alespoň k částečné nápravě nepříznivé pověsti Německa získané za druhé světové války. Klíčovou osobou v tomto procesu byl spolkový kancléř Konrád Adenauer, který stál na čele hlavní vládní strany CDU. Především jeho zásluhou se podařilo, že SRN začala být vnímána s respektem. Rostoucí spolupráci mezi západním státy ovšem podstatně ohrozily události tzv. druhé berlínské krize, která na rozdíl od krize první, odehrávající se v druhé polovině čtyřicátých let, neznamenala přímé ohrožení míru, ale konflikt mezi Východem a Západem tu měl spíše kabinetní a diplomatický charakter. Prvním závažným problémem při popisu druhé berlínské krize je periodizace událostí. Ve své práci se držím tradičního pojetí, které za začátek krize považuje Chruščovovu diplomatickou aktivitu z listopadu 1958 a za její konec stavbu zdi v srpnu 1961. Například Michael Lemke však svůj výklad končí až v červnu 1963, v době Kennedyho slavné návštěvy Západního Berlína. Faktem však zůstává, že stavba zdi znamenala v dějinách druhé berlínské krize zásadní přelom. Po tomto aktu se pozornost světových velmocí začala postupně přesouvat jinam. I..