Czechoslovak embassy and consulate buildings during the inter-war period. Selection and acquisition strategies

Ve své diplomové práci se hodlám zaměřit na to, jak významnou úlohu hrály zahraničněpolitické vztahy Československé republiky a orientace její zahraniční politiky spolu s neméně důležitými hospodářskými a společenskými faktory ve způsobu umístění jejích zastupitelských úřadů. Československo bylo stavovskou a národnostní politikou praktikovanou při personálním obsazení rakousko-uherské zahraniční služby odsouzeno k vybudování své reprezentace v zahraničí od základů. V relevantních zemích tak navíc muselo učinit co nejrychleji. Jistě proto bude zajímavé sledovat, jakou roli to hrálo v jejím přijímání v cizině ze strany tamních občanů a institucí. Zvláště v období těsně po první světové válce a ve druhé polovině třicátých let lze očekávat výrazné ovlivnění tohoto přístupu postojem společnosti k Československé republice a jejímu státnímu národu. Zahraniční služba má dvojí úroveň: zastupování státu u nejvyšších představitelů ostatních zemí a hájení zájmů jeho občanů a právnických osob v jednotlivých státech. Tomuto odlišení zhruba odpovídá rozdělení na (vel)vyslanectví a konzulární úřady. Diplomacie jako součást mezinárodního práva a v praktické rovině umění jednání na úrovni mezinárodních subjektů se postupem času na personální úrovni vyvinula z vrstvy reprezentující nejvyšší představitele států v aktivní..