The transformation of spirituality in the area of Russia between the 11th and 12th centuries

Křesťanství se pro schopnost sjednotit rozdrobené kmeny východních Slovanů v pevnější svazek stalo jedním z pilířů formování raně feudálního státu XL-XILstoletí. Proces christianizace byl velice zdlouhavý a o plné evangelizaci ruského národa lze hovořit až v době tatarské nadvlády, kdy napomohlo odolat síle cizích nájezdníků. Tradice národů, které obývaly území pozdější Kyjevské Rusi a vliv přilehlých významných starokřesťanských středisek zanechaly na raném křesťanství východních Slovanů svůj vliv. Byly to misie antiochijského patriarchátu, vycházející z tradic helenizovaného židovství, které christianizovaly nejstarší církevní sbory v oblasti. Arménská a gruzínská církev a na jihu církev gótská tuto tradici uchovaly pro mladší církevní sbory. Významná byla přítomnost palestinské formy askeze, která se zde později utvrdila rovněž vlivem athoské-palestinské askeze mezi pečerskými monachy. Církev se vyrovnávala s hluboce zakořeněnou vírou pohanů, přičemž do sebe křesťanství na Rusi některé prvky slovanského pohanského kultu přejalo. Sklon konkretizovat křesťanská dogmata a vytvářet obrazné formy podání křesťanského učení byl charakteristickým rysem raných forem ruského křesťanství. Výběr bohosloveckých systémů uvnitř křesťanství byl pohanstvím rovněž ovlivněn. Docházelo proto ke střetům s řeckým klérem,..