Evaluation of depths of residual fatigue cracks

V článku je popsáno statistické vyhodnocení hloubek reziduálních únavových trhlin, nalezených ve vzorcích po zkoušce NCÚ konstantním rozkmitem celkové deformace od 0,5 do 5%. Z vyhodnocení vyplynulo, že minimální hloubka budoucí magistrální trhliny l(m), je v okolí 0,l mm bez ohledu na velikost namáhání a velikost (původního austenitického) zrna materiálu. Výsledky byly porovnány s dobrým souhlasem s maximální hloubkou mikroskopicky krátkých půlkruhových únavových trhlin l(o) (parametr diagramu navrženého Kitagawou-Takahashim), měřenou na ocelích metodou povrchových replik v pracích [7], [8], [9], [10]. Z porovnání plyne, že až do velikosti charakteristické strukturní překážky d=20-30 µm je možno hloubku l(o) oceli zkoumat na základě statistického vyhodnocení reziduálních trhlin, nalezených ve vzorcích po zkoušce NCÚ.A statistical evaluation of depths of physically short fatigue cracks, residual in LCF test specimen, tested previously at strain range from 0.5 to 5% is described. From evaluation it follows, that minimal depth of the future main fatigue crack has a depth 0.1 mm, no matter of strain range and (prior austenite) grain size. These results were compared with maximal depths of microstructurally short fatigue cracks l(o) (parameter of the Kitagawa-Takahashi diagram) measured by surface replication method and published in papers [7], [8], [9], [10] and good correspondence was found. From the comparison it follows that for steels with microstructural unit size up to 20-30 µm the maximum depth of microstructurally short semicircular fatigue crack l(o) may be found by evaluation of cracks depths, residual in broken specimens after low cycle, constant strain range fatigue tests