Sazba daně maximalizující daňový výnos: Lafferova křivka pro Českou republiku

The aim of this article is to model the relationship between the rate of personal income tax and the revenue it generates, and to derive a tax rate that would maximize this revenue within the Czech Republic, using methodologies described in earlier works (Hsing, 1996). This tax rate represents an upper limit. Overstepping it has negative consequences for corporate fi nances and government budgetary funding alike, because it undermines the workers motivation to work, reduces buying power, and shifts work activities in favor of gray economy. The period of interest is a time series from 1993 to 2010. Two models were devised. The basic research instrument was a second-degree polynomial regression with a logarithmic transformation of the input data. The explaining variable was the tax revenue, the explanatory variable in Model 1 was the ratio of tax revenue to personal gross annual income. Model 2 featured the ratio of tax revenue to gross domestic product. To limit model instability, all data was stated per capita, in 2010 prices. Both models are statistically signifi cant. By comparison, it was determined that, in the period of 1994–2010, the historical tax rate was lower than the rate designed to maximize the revenue. It approached the theoretical optimum most closely in 2007, and deviated from it most severely in 1995.Cílem článku je modelovat vztah mezi sazbou daně z příjmu fyzických osob a takto získaným daňovým výnosem, za použití metodologie popsané v dřívějších pracích (Hsing, 1996) odvodit sazbu maximalizující daňový výnos pro podmínky České Republiky. Tato sazba představuje horní hranici, její překročení má negativní důsledky pro nákladovost podniků a pro příjmy státního rozpočtu ve formě oslabení motivace pracovníků k práci, poklesu koupěschopné poptávky a přesunu pracovních aktivit ve prospěch šedé ekonomiky. Zkoumaným obdobím je časová řada mezi roky 1993 a 2010. Byly sestaveny dva modely. Základní metodou výzkumu byla polynomická regrese druhého stupně s logaritmickou transformací vstupních dat. Vysvětlovanou proměnnou byl daňový výnos a vysvětlujícími proměnnými poměr daňového výnosu a hrubého ročního příjmu fyzických osob v modelu 1, v modelu 2 bylo užito poměru daňového výnosu a hrubého domácího produktu. Vše v cenách roku 2010 a v přepočtu na jednoho obyvatele pro omezení nestability modelu. Oba sestavené modely jsou statisticky významné. Porovnáním odvozené sazby daně maximalizující daňový výnos bylo zjištěno, že v období od roku 1994 do roku 2010 byla historická sazba daně nižší než sazba, při které je výnos maximalizován. Nejblíže svému teoretickému optimu byla v roce 2007, nejdále byla v roce 1995