Negative

Inspirace k této soše vznikala postupně ze zkušeností z předchozí tvorby. Měla jsem oblibu ve spících lidech, v sochách lidských těl v životní velikosti. Tyto sochy jsem různou manipulací deformovala, přetvářela a tím je dostávala do nereálných poloh. Tyto změny umožnily do soch nahlížet, nahlížet do jejich snů. Sochy pak působily jako svaté výjevy z kostelů. Normální poloha spícího člověka se při otočení změnila v jakési gesto. Při této tvorbě série spících lidí, se mi během odlévání živých modelů zalíbily negativní formy odlitků. Bohužel tyto negativy jsou jednorázové a při dalším procesu jsou zničeny a nedochovají se. V této době jsem začala chápat tyto negativy ne jen jako meziprodukt, ale také jako sochařský výstup, který měl pro mě tu samou funkci a hodnotu jako klasická socha. Jako otisk, jako sen, zobrazující skutečnost. Tento sen divákovi umožní pocitově vstupovat do figur, do jejich snění. Ve své bakalářské práci se proto nadále zabývám lidskými formami, ale v jejich opačné formě a dá se říci, že vytvářím hru forem a hraji si s nimi. Nezůstala jsem u klasických forem basreliéfu, tudíž u klasického negativního reliéfu, ale vnořila jsem mé negativy do krychlí, které fungují jako hra kostek, které se mohou různě uspořádat, otáčet, prohazovat. V mé bakalářské práci vytvářím malou skupinu tří kostek, které tuto hru umožňují. Kostky mají pouze jednu možnost, kde na sebe navazují dvě lidské postavy, dva lidské otisky muže a ženy. Všechny ostatní možnosti uspořádání kostek s otisky těchto dvou postav už na sebe logicky nenavazují - navazují nesmyslně. Tak jak to bývá ve snech. Většinou máme ve snu něco logického, například postavy anebo přírodu, ale pak se ve snech stane vždy něco nereálného například, že začneme lítat. A tyto kostky jsou jako sny - někdy i reálné, ale většinou chaotické. Proto jsem dala mé práci podnázev : „Negativní sny“ Slovo „negativní“ vychází z formy sochy, kterou jsem si zvolila a „sny“ z mé ideje, inspirace, kterou chci pro diváka zobrazit. Analyzovat sny, jak fungují a jak vchází do našeho podvědomí, já nedokáži, pouze si vytvářím moji vlastní hru, která je inspirována vcházením do snů. Snů které se zdají konkrétně těmto dvoum lidem a které jsou rozmanité. Já jsem jen toto dílo postavila na mé představě o nahlížení do těchto snů a o tom jak tyto sny fungují. Když se mi zdá sen, tak má reálný podklad a pak přechází v něco abnormálního, nereálného. Díky manipulaci s kostkami mám možnost měnit reálné v nereálné.Hraním si s kostkami ovládám tyto dva otisky osob, otisky jejich snů. V mém díle představuje onen reálný základ snu uspořádání kostek, ve kterém na sebe otisky dvou postav anatomicky navazují. A pak přijde sen a kostky přeskupí. Autor nebo divák mají možnost kostky pootočit, vyměnit. Realita se změní v sen. Postavy ve snu na sebe můžou navazovat neanatomicky, nebo vůbec. Z jednoho konkrétního děje se rozvíjí množství dalších, chaotických dějů. Pro prezentaci mojí bakalářské práce jsem zvolila právě onu „reálnou“ pozici, kdy na sebe postavy navazují, fungují. Kostky jsou postaveny ve sloupu, aby se daly obcházet a dívat se na obě figury. Některé další možnosti jsem fotograficky zdokumentovala v různých variantách, ležících, otočených, zpřeházených. Tato socha funguje jako hra, která má spoustu variant a je vícepohledová. Každá kostka má 70 x 70 x 70 cm a v základním uspořádání dvou na sebe navazujících figur vznikne sloup o velikostni 210 x 70 x 70cm.The inspiration for this sculpture has gradually arisen from the experience of the previous work. I used to be in the sleeping people, in the statues of life-sized human bodies. These sculptures deformed, transformed and manipulated by various manipulations, thus getting them into unrealistic positions. These changes made it possible to see the statues, to look at their dreams. The sculptures then acted as holy scenes from the churches. The normal position of a sleeping man turned into a kind of gesture when turning. With this creation of a series of sleeping people, I cast negative shapes of castings while casting live models. Unfortunately, these negatives are one-off and are destroyed and not treated in the next process. At this time, I began to understand these negatives not only as an intermediate but also as a sculpture output that had the same function and value for me as a classic statue. Like a print, like a dream, depicting reality. This dream allows the audience to enter the figures, into their dreams. In my bachelor thesis I therefore continue to deal with human forms but in their opposite form, and I can say that I am creating a game of forms and playing with them. I did not stay with the classic forms of the bas-relief, so with the classic negative relief, but I embedded my negatives into cubes, which act as a game of cubes, which can be arranged, rotated, tossed. In my bachelor thesis I create a small group of three dice that allow this game. Cubes have only one possibility where two human characters, two human fingerprints of men and women follow. All the other possibilities of arranging the dice with the prints of these two figures are no longer logically unrelated - they follow unreasonably. Just as it is in dreams. In most cases, we have something logical in our dreams, such as characters and / or nature, but then it becomes always unrealistic in the dreams that we start flying. And these dice are like dreams - sometimes real, but mostly chaotic. That's why I gave my work a subtitle: "Negative Dreams" The word "negative" comes from the form of the statue I chose and the "dreams" of my idea, the inspiration I want to see for the viewer. Analyzing dreams, how they work, and how it enters our subconscious mind, I can not do it, I just create my own game inspired by dreaming into dreams. Dreams that seem to these two people in particular and which are diverse. I just built this work on my vision of looking into these dreams and how these dreams work. When the dream seems to me, it has a real background and then goes into something abnormal, unrealistic. Thanks to manipulation with dice I have the ability to change the real in unreal. I play dice with these two prints of people, the prints of their dreams. In my work, it represents the real basis of the dream arrangement of the cubes, in which the imprints of the two characters are anatomically linked. And then the dream comes and the dice regroup. The author or viewer has the ability to swap, change, and dice. Reality will change into a dream. The characters in a dream can be unnaturally linked or not at all. From one particular happening, a number of other, chaotic stories are developing. For the presentation of my bachelor thesis I chose the very "real" position where the characters follow on, they work. The cubes are built in a column to allow them to walk around and look at both figures. I photographed some other possibilities in various variants, lying, turned, shu