Spirituality during Old-Age – Thematising, Identity and Doing of Spirituality and Its Relation to Construction of Old-Age

Cílem předkládaného textu je popsat konstrukce spirituality seniorek a seniorů v kontextu konstrukcí stáří. Z tohoto popisu pak vyvodit možné implikace pro sociální práci. Výchozím teoretickým prizmatem je na obecné rovině konstruktivistický rámec, na rovině sociální práce pak Person-in-Environment v jeho postmoderní podobě. Spiritualitu chápeme jako subjektivní vztah k transcendentálnímu vědomí. Stáří pak jako stav určovaný jak věkem (65 let a více), tak způsobem utváření a rozumění určitému úseku života. V rámci kvalitativní pilotní studie byly využity pro tvorbu dat polostrukturované rozhovory (n = 13) se seniory ve věkových skupinách od 65 do 89 let. Analýzy byly realizovány procesem kódování a kategorizací kódů za využití programu Atlas.ti. Konstrukce uzlových bodů spiritualit ovlivňuje míru vlivu spirituality na jednání, stejně jako uchopení spirituálních aktivit a copingu. Společným tématem je potřeba svobody oproti přílišnému svázání náboženskými vodítky. Konstrukce typů spiritualit se neukazuje jako zásadněji propojená s konstrukcí stáří.The aim of the text is to describe constructions of spirituality in the context of constructions of old age. From this description, possible implications for social work are drawn. The starting theoretical point is, in general, a constructivist framework. We understand spirituality in the sense of subjective relations to transcendental consciousness. Old age is as well time-delineated (65 years and older) as a socially constructed section of life. Nodal points of spiritualities’ constructions are a lading factor influencing spiritual activities, spiritual coping, and ordinarily behaviour. Freedom and strictly guidelines given by Christian religiosity are seen as a contradictory and are also a central theme in constructions of spirituality. Old age and spirituality constructions are not interconnected