Srovnání modifikovaných transiliakálních vnitřních fixátorů: mechanické testování na modelech pánve

Vertikálně nestabilní transforaminální zlomeniny kosti křížové mohou být stabilizované pomocí transiliakálního interního fixátoru zavedeného několika způsoby (TIFI): klasicky (TIFI-C), supraacetabulárně (TIFI-A) anebo duálně (DTIFI). V této studii byly použity modely lidské pánve vyrobené z tvrzené pěny (Sawbones 1301). Aby bylo možné srovnat stabilitu jednotlivých typů fixací, byly provedeny mechanické zátěžové testy, které umožnili analýzu tuhosti pánevního pletence. Nejprve byla analyzována tuhost nepoškozeného modelu pánve a poté byla pro každý model vytvořena vertikálně nestabilní jednostranná transforaminalní zlomenina, která byla fixována pomocí jedné ze studovaných fixací TIFI-C, TIFI-A and DTIFI (jeden typ fixace pro každý model). Jednotlivé fixační techniky byly srovnány na základě poměru tuhosti pánve s fixovanou zlomeninou vs. tuhosti nezlomené pánve. Prostorové deformace a pohyb zadního segmentu kosti křížové byly sledovány pomocí fotogrammetrického systému se čtyřmi synchronními kamerami. Tuhost modelu pánve byla určena na základě měření velikosti posuvu báze křížové kosti při předepsaném zatížení. Získaná data byla analyzována pomocí ANOVA testu s post hoc komparací pomocí Tukeyho HSD testu. Průměrná hodnota poměru tuhosti (±1SD) fixovaného pánevního pletence byla 0.638±0.005 při aplikaci TIFI-C, 0.722±0.014 při TIFI-A a 0.720±0.008 pro DTIFI. Duální transiliakální interní fixátor a supraacetabulárně zavedené TIFI poskytovaly lepší fixaci než TIFI zavedené klasickým způsobem (p<0.0001), přičemž poměry tuhosti pro DTIFI a TIFI-A byly statisticky ekvivalentní (p = 0.9112).Vertically unstable transforaminal sacral fractures can be stabilized with several types of transiliac internal fixators (TIFI): the classical one (TIFI-C), the supraacetabular one (TIFI-A) and by dual application of TIFI (DTIFI). Pelvic models made of solid foam (Sawbones 1301) were used in the study. Mechanical loading tests were performed in order to asses the stiffness of the studied pelvic structures. The stiffness of the intact model was approximated as the slope of load/displacement curve. Then vertically unstable right-sided linear transforaminal fracture was created and subsequently fixed by TIFI-C, TIFI-A and DTIFI (each fixator for a separate model). The fixation techniques were compared based on the ratio between the stiffness of the treated and of the intact pelvis. Motion of the posterior pelvic structures and their deformations were measured using a photogrammetric system with four synchronous cameras. Loads applied at the base of sacrum and sacral base displacements were recorded by the testing device and used to assess the stiffness of the model structure. Obtained data were analysed by one way ANOVA test with post hoc comparison by Tukey HSD test. Mean stiffness ratio (±1SD) of pelvic structure was 0.638±0.005 for TIFI-C, 0.722±0.014 for TIFI-A and 0.720±0.008 for DTIFI. Dual transiliac internal fixation and supraacetabular fixation were superior to the classical one (p