Rational Faith between Jaspers and Kant

Studie porovnává Jaspersův motiv filosofické víry s Kantovou koncepcí rozumové víry v kontextu jejich zapuštění do celku filosofického rozvrhu. Porovnání se zaměřuje na dvě otázky: vedle filosofického založení motivu víry je to její vztah k víře náboženské. Celková podobnost obou koncepcí je založena ve stanovisku autonomie. Ve vztahu k první otázce se Kantova koncepce, jejíž podoba je až důsledkem vypracovaného etického rozvrhu, ukazuje být přísnější a radikálnější než původnější Jaspersovo východisko založené v teoretické reflexi dimenze „objímajícího“. Ve vztahu ke druhé otázce se ukazuje, že protikladnost obou stanovisek je pouze vnějšková: Kantova racionalizace křesťanství i Jaspersova relativizace jsou důsledky autonomní rozumové víry, která tak zůstává v napětí vůči tradičně religióznímu stanovisku.The study compares Jaspers’ motif of philosophical faith with Kant’s conception of rational faith in the context of their incorporation into the whole philosophical program. The comparison focuses on two issues: alongside the philosophical founding of the motif of faith is its relationship to religious faith. The general similarity of the two concepts is based on the standpoint of autonomy. In relation to the first question, Kant’s conception, the form of which is the by-product of an already developed ethical program, is shown to be stricter and more radical than Jaspers’ more original starting point that was based on the theoretical reflection of the dimension of “embracing.” In relationship to the second question, it is demonstrated that the contradiction of both positions is only external: Kant’s rationalization of Christianity and Jaspers’ relativization are the consequences of an utonomous, rational faith, and thereby remain in a state of tension with the traditional religious position