Domestic violence and its prevention

ZÁVĚR Domácí násilí bylo po dlouhá staletí běžnou součást rodinného života. Muž, hlava rodiny, měl moc nad životem svých blízkých. Rozhodoval o sňatku dcery, vzdělání syna, trestu pro "neposlušnou" manželku. Rozdělení na mužské a ženské role bylo ve společnosti striktně dodržováno. Co se událo v rodině, to tam také zůstalo. Žádné domácí násilí oficiálně neexistovalo. Přístup státu a společnosti se postupem času změnil. Vývoj směřoval od ignorování problému, přes postih nejkřiklavějších incidentů až po snahu domácímu násilí předcházet. Dnes společnost fenomén domácího násilí nejen zná, ale také vnímá jeho závažnost a nutnost zásahu zvenku při jeho řešení. Zcitlivění veřejnosti, ať už laické či odborné, je klíčové. Jen nulová tolerance násilí uvnitř rodiny může vést k důslednému řešení problému. Na začátku 21. století téměř všichni obyvatelé České republiky vědí, co je domácí násilí.1 Nebyla to snadná cesta. Na jejím počátku bylo zavírání očí před problémem, případně nedostatečné a nesystematické postihování nejzávažnějších činů. První pozitivní změnu přineslo vložení samostatné skutkové podstaty § 215a do trestního zákona. Umožnilo trestat zlé zacházení pachatele s osobou, která s ním sdílí obydlí, bez ohledu na to, zda jednotlivý útok dosáhl intenzity trestného činu. Kriminalizace domácího násilí byla..