Popper’s Ahistoricism: The Case of the Peloponnesian War

Článek kritizuje Popperovu projekci moderních ideálů (liberalismu, rovnostářství, humanismu) do antiky. Nesnaží se hájit Platóna ani výrazněji rozporovat Popperovy normativní závěry, pouze ukazuje, že Otevřená společnost a její nepřátelé silně idealizuje athénské demokraty a představitele tzv. „velké generace“. Pozornost je věnována především starořeckému pojetí rovnosti a skupinové příslušnosti, dále také způsobům legitimizace moci, jež existovaly v pátém století př. n. l.I criticize Popper’s projection of modern ideals (liberalism, egalitarianism, humanism) onto antiquity. Without attempting to defend Plato or disprove Popper’s normative conclusions, the article shows that The Open Society and Its Enemies strongly idealizes Athenian democrats and the so called “Great Generation”. Attention is chiefly paid to the ancient-Greek notions of equality and group-belonging, and to the fifth-century means of legitimizing power