Promotion of Resiliency in Education

Tato teoretická stať je zaměřena na hledání ochranných a rizikových činitelů ve vzdělávání žáků, kteří se musí vyrovnávat s většími nároky životních okolností (např. ohrožené děti, riziková mládež ). Cílem studie je defi novat rizikové a protektivní činitele resilience ve vzdělávacích procesech. Nejprve je defi nován pojem resilience. Studie následně pojednává o rizikových a protektivních činitelích resilience, které jsou specifi kovány z hlediska sociálně ekologického pojetí. Posléze jsou představeny konkrétní rizikové a protektivní činitele v oblasti vzdělávání žáků, které mohou přispívat, či naopak oslabovat jejich resilienční schopnosti. Výsledky řady empirických studií ukázaly, že vzdělávání může za určitých okolností žákům nahrazovat to, co jim nedokáže poskytnout jejich vlastní rodina, a může jim poskytovat bez pečné prostředí k životu. Jako velmi důležitá se zde jeví osoba pedagoga, který může mladému člověku napomoci při vyrovnávání se s životními těžkostmi, jež jsou nad jeho síly.This theoretical study focuses on searching of protective and risk factors in education of pupils who have to deal with disadvantaged living circumstances (e.g. children in need, youth at risk). The aim of this study is to define risk and protective factors of school resiliency in educational processes. First, we define the term resiliency. The study then expounds on risk and protective resiliency factors which are specified in the light of socio-ecological approach. The study then presents specific risk and protective factors—from the area of pupils’ education—which can either strengthen or decrease their resiliency skills. Results of many empirical studies show that education can, under certain circumstances, substitute what pupils’ families cannot provide. Hence, it can give pupils a safe environment for their lives. It transpires that teachers play a very important role in the process as they can help pupils to deal with difficult life challenges that are beyond their capabilities