Chyby v jazykové produkci cizinců pohledem rodilého mluvčího

Cílem našeho příspěvku je zamyšlení nad tím, jak rodilí mluvčí přistupují k cizincům mluvícím česky, resp. pokoušejícím se mluvit česky, a jak vnímají jejich úsilí o vstup, či průlom (podle terminologie Společného evropského referenčního rámce[1]) do naší jazykové a sociokulturní reality. Problematikou vztahu českých rodilých mluvčích ke komunikaci s cizinci osvojujícími si češtinu se zabýváme dlouhodobě a tímto textem navazujeme na naši starší práci[2], v níž jsme se věnovali nárokům kladeným na cizince při každodenní komunikaci v češtině. Náš současný výzkum je zaměřen na to, jak rodilí mluvčí vnímají chyby, jichž se cizinci osvojující si češtinu ve svých projevech dopouštějí, a zda některým typům chyb přikládají větší váhu.[1] Společný evropský referenční rámec pro jazyky: jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak v jazycích hodnotíme, 2006; dále jen SERR.[2] Nároky každodenní komunikace v kontextu popisu referenční úrovně A1 podle Společného evropského referenčního rámce, 2015, s. 393–401