Genius loci

Esej se věnuje fenoménu, který se při uchopení vhodným způsobem může stát pevnou součástí výuky v českých školách: je to genius loci a s ním související vý­uka. V kontextu probíhajících diskusí nad novou podobou kurikula, rychlých proměn společnosti posledních dvou desetiletí a zejména výhledu na budoucí vývoj (nejen) českého přírodního prostředí je rozvoj poznání krajiny žádoucí. Probíhající procesy a jevy v krajině z pohledu přírodovědného i pedagogického poskytují široké možnos­ti pro objektivní hodnocení a kognitivní složku žákovské osobnosti. Environmentál­ní rozměr s krajinou svázané výuky ohlížející se od lokálních aspektů ke globálním úkolům a problémům rozšiřuje také osobnostní a subjektivní pojetí místa. A nako­nec praktické zkušenosti a rozvoj kompetencí vedle znalostí završují využití a použití daného místa žáky v intencích místně zakotveného učení. Esej je rozčleněna na dvě části, kdy je první věnována teoretickým východiskům, seznámení s klíčovými faktory obou fenoménů a jejich rizikům; druhá pak sleduje kontext kurikulárních dokumen­tů, výuky a místně zakotveného učení na příkladech pedagogické praxe. V závěru se příspěvek věnuje náhledu na terénní výuku a místně zakotvené učení jako nástroje participace žáků na utváření, upevňování a uchování genia loci v úrovni znalostí, hod­not, spolupráce komunity, sdílené paměti a společných tradic.The essay deals with the phenomenon which, when grasped in a suitable way, can become an integral part of teaching in Czech schools: it is genius loci and related instruction. In the context of ongoing discussions on the new form of the curriculum, on the rapid changes in society over the past two decades and especially on the outlook for the future development of (not only) the Czech natural environment, we recognize the importance of the development of knowledge of the landscape. All existing processes, phenomena and landscape in general provide wide range for evaluation and cognitive part of children‘s personality. The environmental dimension, ranging from local aspects to global challenges and problems, also extends the personal and subjective conception of the place. Finally, practical experience and the development of competencies, in addition to knowledge, complete the use and application of the place by pupils in the intentions of locally grounded learning. The essay is divided into two parts, the first is devoted to the theoretical background, introduction of the key factors of both phenomena and their risks, and the second follows the context of curricular documents, teaching and place-based education on examples of pedagogical practice. Finally, the paper focuses on the view of outdoor education and place-based education as tools for student participation in the formation, consolidation and preservation of the genius loci in the level of knowledge, values, community cooperation, shared memory and common traditions