Editorial 2020/XV/1

Vážení přátelé, příznivci Envigogiky, na přelomu roku znovu silně vnímáme, jak se všechno zrychluje. Pouze Envigogika v roce 2020 zpomalila. Na rozdíl od předchozích let jsme připravili pouze jedno číslo. Utěšujeme se, že tato pomalost je přednost, pokud je spojena s pečlivostí, a právě tou chceme přispívat do všeobecně se stupňujícího publikačního ruchu. Naším dlouhodobým cílem je udržet slow-publishing, takové trochu rukodělné nakládání s metodickými úvahami a názory našich autorů, jež nám laskavě svěřili. Zůstáváme jejich laskavými průvodci, ve vzájemné důvěře procházíme spolu s nimi procesem publikování, nastavujeme vztahy vstřícné pozornosti s recenzenty a všemi dalšími, kdo mají k textu co říci. Jsme malým (stále se zmenšujícím) ostrůvkem v moři hodnocení, uznaných výsledků, budování sfér vlivu – drobných vítězství a ztrát na bojišti moci, která se nyní rozpíná i do okruhu našich sdílených myšlenek a složitě dojednaných východisek vědeckého poznání. Hrozí, že je ovládne. My tuhle hru ale chceme hrát podle pravidel, která si (vědecká i ta obecně lidská) pravda zaslouží. Co je totiž pomalé: růst, zrání, vývoj druhů, ... Čtení jedné knihy od začátku do konce; proces učení, pokud má vést k vnitřní proměně. Láska a vztahy, které přinášejí trvalou hodnotu (i když trvalé samy o sobě nebývají). A taky psaní – to, které si složitě utváří vztah k popisované skutečnosti. Co je naproti tomu rychlé: krize, zánik, smrt, ... Úspěch, když závisí na oblibě a přízni davu. Zázračné vyléčení beze změny zvyklostí, zbohatnutí bez práce. Náhodné štěstí, výhra v hazardu. A co tvorba? Může rychle vzniknout i to, co potom přetrvá – bez přípravy, jen na základě okamžitého vnuknutí? My zde pokládáme vznik za pouhý vnější projev dlouhodobě běžících procesů: přemýšlení, dialogu, vzájemného kritického posuzování. Do těchto procesů se spolu s Envigogikou aktivně zapojujeme, což ostatně můžete i vy. Například se tentokrát nad textem Mikuláše Huby zamyslet, jak se za posledních 30 let vyvinula ochrana přírody na Slovensku, jakou roli v tom hráli jednotliví aktéři (a co na to řekla slovenská veřejnost), a k čemu to nakonec vedlo. Uvažovat spolu s Evou Pechočiakovou Svitačovou a Tomášem Pechočiakem o tom, jak může myšlení budoucích ekonomů formovat kromě jiného koncept ekogramotnosti. O tvorbě odborných textů dostupných online, a možnostech jejich využití ve vysokoškolské výuce vypovídá široce pojatá analýza kvality otevřených vzdělávacích zdrojů (prováděná na zdrojích Univerzity Karlovy); jsou zde představeny fungující wikisystémy využívané s větším či menším zájmem například lékaři, přírodovědci, nebo filosofy a knihovníky. Základem pro využití tématu odpovědné spotřeby ve vzdělávání na nižších stupních pak může být článek Udržitelná spotřeba a životní styl jako vzdělávací téma; představuje vzdělávací cíle, které by učitelé měli sledovat, pokud chtějí (spolu se svými žáky a studenty) působit na společenské změny dosažitelné v běžném životě každého z nás. Učitelům mohou sloužit i další texty z kategorie inspiračních – Plýtvání potravinami ve školních jídelnách autora Zdeňka Talácka, a dvě (stručné a podrobnější) rešerše Moniky Janákové: Krajina k ochutnání týkající se regionální kuchyně a léčitelství, či přehled současných metod zážitkové pedagogiky ve vzdělávání dospělých v zahraničí. Představme si nyní svět, kde všichni vsadí na rychlý úspěch a vzájemně se v této víře podporují. Sdílejí snadno dosažené výsledky, poskytují si navzájem adekvátní odměny. Ochota investovat do výjimečnosti či alespoň jinakosti všeobecně klesá, vždyť naopak zájem mnohých je mírou uznaného přínosu. Kvantita nahrazuje kvalitu a v nastalém shonu, snaze naplnit očekávání, uniká cosi podstatného. Mezery, které si uvědomuje stále méně lidí, se ovšem rychle plní náhražkami. Není už jasné, co nahrazují, a vlastně o to ani nejde. Všichni jsou zahlceni (předměty, informacemi), a kdesi nad hlavami klinkají rolničky, že to je konečně svět dostatku. Otevírá bezpočet nových možností – jen ne tu jedinou. Být sami sebou a hledat si svou vlastní cestu a vyjádření. Envigogika se pokouší tuto příležitost již 15 let přinášet. I proto nevstupujeme do běžných komerčních vztahů a za svou práci nepožadujeme žádnou odměnu. Na začátku jsme nastudovali pravidla, jak správně publikovat, a přijali etické závazky. Těmi se řídíme a jinak zůstáváme nezávislí – s jediným cílem, a tím je prošlapávat cestu tomu, co je nové. A co by se jinde třeba neuplatnilo. Až do toho spolu s námi nepůjdete, až cílem nebude samo sdělení, ale jen jeho impakt, pak tady pro vás už nebudeme. Už teď jsme ale vděčni za ty společně strávené roky, i za debatu, která se na našich stránkách postupně rozvinula. Co si přát do nového roku 2021? Zpočátku budeme šetřit energii, nabírat síly; víme, že to budeme potřebovat. Možná svět bude ještě zpomalený, může se ale najednou zrychlit ještě více – tak, aby dohonil všechny ztráty. Netušíme, ve kterém z těchto dvou případů bychom se mohli ztratit, a který naopak bude příležitostí k novému rozvoji. Možná to ale necháme na vás. V tomto případě můžete klidně hlasovat perem, vlastně klávesnicí. Psát, zůstávat v kontaktu, „on board“. Za všechny vaše podněty, výzvy, i nové texty budeme rádi – a dle svých sil se jim budeme (co nejlépe, a samozřejmě i co nejrychleji) věnovat. Už teď se na ně těšíme Jana a Jirka Dlouzí Za redakci EnvigogikyDear friends and followers of the Envigogika journal, at the turn of the year, we again strongly perceive that everything is accelerating. Only Envigogika slowed down in 2020. Unlike previous years, we have prepared only one issue. We consider this slowness an advantage if combined with diligence, and this is exactly what we want to contribute to the generally increasing publishing speed. Our long-term goal is to maintain slow-publishing, a kind of hand-made treatment of methodological considerations and opinions of our authors, which they kindly entrusted to us. We remain their polite guides, we go through the publishing process with them in mutual trust, establish attentive relations with reviewers and all others who have something to say about the text. We are a small (ever-shrinking) island in a sea of evaluation, recognized results, building spheres of influence – all these small victories and losses on the battlefield of power, which now extends to the arena of our shared ideas and foundations of scientific cognition, convolutedly agreed upon. The power that threatens to control them. We, on the contrary, want to play this game according to the rules that (scientific and generally human) truth deserves. Because – what is slow: growth, maturation, evolution of species, ... Reading one book from beginning to end; the process of learning when it should lead to inner transformation. Love and relationships that bring lasting value (even if they are not lasting in themselves). And also writing – the one that intricately forms a relationship with the described reality. On the other hand, what is fast: crisis, extinction, death, ... Success when it depends on the popularity and favour of the crowd. Miraculous healing without changing habits, getting rich without work. Accidental luck, winning a gamble. What about creative work and its results? Can they emerge quickly – without preparation, only on the basis of immediate inspiration? We consider this origin of ideas to be a mere external manifestation of long-running processes: thinking, dialogue, mutual critical assessment. Together with Envigogika, we are actively involved in these processes, where you can also join us. For example, in this issue we provide an opportunity to benefit from Mikuláš Huba's review of nature protection in Slovakia over the last 30 years, describing the role of individual actors (and the Slovak public opinions), and eventual results of this development. We can consider together with Eva Pechočiaková Svitačová and Tomáš Pechočiak how the future economists’ thinking can be shaped by, among others, by the concept of eco-literacy. Online creation of the professional texts, and possibilities of their use in higher education, is evidenced by a broad analysis of the quality of open educational resources (performed on the Charles University online educational sources); it presents functioning wiki systems that are (with greater or lesser interest) used by students, for example, of medicine, natural sciences, or philosophy and librarianship. To bring the theme of responsible consumption into curricula at lower educational levels, the article Sustainable Consumption and Lifestyle as an educational theme provides a theoretical basis; it introduces educational goals that teachers should pursue if they want to induce (together with their pupils and students) social changes achievable in the everyday life of each of us. Teachers can also use other texts from the category of inspirational – Wasting food in school canteens by Zdeněk Talácko, and two reviews by Monika Janáková: Landscape for tasting related to regional cuisine and healing, or an overview of current methods of experiential pedagogy in adult education abroad. Now, imagine a world where everyone profits from rapid success and people are supporting each other in the belief of its significance. They share easily achieved results, provide each other with adequate rewards. The willingness to invest in uniqueness, or at least otherness, is generally declining, because the interest of many is a measure of recognized benefits. Quantity replaces quality and in the ensuing hustle and bustle, in an effort to meet general expectations, something substantial disappears. However, emerging gaps (that fewer and fewer people are aware of) are quickly being filled by substitutes. It is no longer clear what they are substituting, but it also no longer matters. People are overwhelmed with stuff and information, and somewhere over their heads, bells are crawling that it is finally a world of abundance. Which opens up countless new possibilities – just not the one that really matters. To be yourself and look for your own path and expression. Envigogika has been trying to bring this opportunity for 15 years. Over this period, we did not enter any commercial relationships and we did not demand any reward for our work. In the beginning, we studied the rules of how to publish correctly and made ethical commitments. We have followed them and otherwise remained independent – with the only one goal, and that is to pave the way for what is new. To what would not apply elsewhere. Until you do not go with us, until the goal is not the message itself, but only its impact, then we will no longer be here for you. But we are already grateful for the years spent together, as well as for the debate that has gradually developed on Envigogika web pages. What to wish for the new year 2021? In the beginning we will save energy; we know we will need it. The world may be slower, but it also may suddenly accelerate even more – to catch up. We have no idea in which of these two cases we could get lost and which, on the contrary, will be a new opportunity for development. But maybe we can leave it up to you. In this case, you can “vote with your pen”, or the keyboard. Write, stay in touch, be “on board”. We will be happy for all your suggestions, offers, and new texts – and we will do our best to (as quickly as possible) meet your requirements. We are already looking forward to them Jana and Jirka Dlouhy For the editorial team of Envigogika journa