Legendární Velehrad jako údajné sídlo moravského arcibiskupa Metodĕje

The Czech popular tradition has a deep-rooted idea that the seat of Archbishop Methodius and the residence of Prince Svatopluk was a fortress called Welegrad (Veligrad) without any evidence in the contemporary sources. The place name does not appear in the legends from the 11th to the 13th centuries in which the bishop rank is attributed to Methodius and Constantine Cyril, and there is no reference to the place of their activities. Welegrad as the archiepiscopal seat of Methodius is reported for the first time in the legends and chronicles from the 14th century when this place name had already been transferred to the monastery founded in 1205 for the German Cistercian monks. A significant number of speculations were put forward by modern historians on whether the Great Moravian Welegrad had ever existed or not. Recently a hypothesis was suggested, though without any corroboration in the preserved sources, that Bruno of Schauenburk, the bishop of Olomouc, invented this tradition to support the promotion of his bishopric into an archbishopric. The place name Veligrad was first documented in 1141 as a staple-village. The composite of the Old Church Slavonic adjective velii (large) and noun gradъ (fortified settlement) shows that it must have been of the old origin. It is not likely that such a large staple-village was founded in the 10th century when South Moravia was ravaged by the Magyar onslaughts, or in the 11th century when it was conquered by the son of the Prince of Bohemia Břetislav who founded several fortresses for the protection of the Bohemian rule, one of them the fortress Spytihněv with an archdeaconry to which the staple-village Veligrad was given in possession. Both these localities are in the close vicinity of an archaeological site at the present-day townships Staré Město and Uherské Hradiště which in the 9th century was one of two largest and mightiest Great Moravian fortresses. Very close to it, at the Sady heights, an ecclesiastical compound was discovered, the oldest part of which was a church with the cruciform ground plan; this church was obviously constructed as early as the very beginning of the 9th century and was continually in use till the mid-13th century. Various indirect indications allow us to assume that this compound may have been the seat of Archbishop Methodius as well as the place of his burial. It is quite possible that even Prince Svatopluk was buried there. Therefore, it seems very likely that this locality had been called Veligrad already in the Great Moravian period and that this place name as well as the tradition connected with it may have remained in the awareness of the local population throughout the following centuries.U češkoj narodnoj tradiciji duboko je ukorijenjena ideja da je tvrđava imenom Velehrad (Veligrad) bila sjedište nadbiskupa Metoda i rezidencija Princa Svatopluka, ali nema dokaza u suvremenim izvorima. Ime mjesta ne pojavljuje se u legendama od 11. do 13. stoljeća u kojima je biskupska čast pripisana Metodu i Konstantinu Ćirilu bez spomena mjesta njihova djelovanja. Velehrad kao Metodovo nadbiskupsko sjedište spomenuto je po prvi put u legendama i kronikama iz 14. stoljeća kad se to ime mjesta već bilo prenijelo na samostan osnovan 1205. godine za njemačke redovnike cistercite. Postoji znatan broj nagađanja modernih povjesničara o tome je li Velehrad u Velikoj Moravskoj ikada postojao ili ne. Nedavno je predložena hipoteza, bez potvrde u sačuvanim izvorima, da je Bruno Šauenburški, biskup Olomouca, izmislio tu tradiciju radi promaknuća svoje biskupije u nadbiskupiju. Ime mjesta Veligrad prvi put je dokumentirano 1141. godine kao selo s posjedima. Složenica od staroslavenskoga pridjeva velii (veliki) i imenice gradъ (utvrđeno naselje) pokazuje da je podrijetlo te riječi staro. Nije vjerojatno da je takvo veliko naselje s posjedima osnovano u 10. stoljeću kad su mađarska haranja uništila Južnu Moravsku, odnosno u 11. stoljeću kad je sin češkoga kneza Bretislava pobijedio i osnovao nekoliko tvrđava za zaštitu češke vladavine, a jedna je od njih bila tvrđava Spytihněv s arhiđakonatom kojemu je naselje Veligrad dano u posjed. Oba lokaliteta nalaze se u neposrednoj blizini arheološkoga nalazišta današnjih gradića Staré Město i Uherské Hradiště koji su u 9. stoljeću bili među najvećim i najmoćnijim velikomoravskim utvrdama. U blizini, na visoravni Sady, otkriven je crkveni kompleks. Najstariji je dio kompleksa crkva s križnim tlocrtom. Bila je u uporabi sve do sredine 13. stoljeća. Razne indirektne naznake omogućuju pretpostavku da je ovaj kompleks mogao biti sjedište nadbiskupa Metoda i mjesto njegova pokopa. Moguće je da je čak i knez Svatopluk tamo sahranjen. Dakle, čini se vrlo vjerojatnim da se u velikomoravskom razdoblju taj lokalitet zvao Veligrad i da su ime i tradicija povezana s tim imenom ostali u svijesti lokalnoga stanovništva tijekom narednih stoljeća.Česká lidová tradice, podle níž arcibiskup Metoděj stejně jako velkomoravský vládce Svatopluk sídlili v pevnosti zvané Velehrad, nemá přímou oporu v soudobých pramenech. Neobjevuje se ani v legendách pocházejících z 11.-13. století, které přičítají biskupskou hodnost netoliko Metodějovi, ale i samotnému tvůrci slovanského písemnictví Konstantinovi, ovšem Velehrad jako místo jejich působení neoznačují. Toto spojení se objevuje až v legendách a kronikách ve 14. století, kdy ovšem název Velehrad byl už dávno přenesen na cisterciácký klášter založený roku 1205 pro cisterciáky povolané z Německa, kteří se slovanskou minulostí moravské církve neměli nic společného. Bylo proto vysloveno mnoho dohadů o tom, zda tradice spojující působení cyrilometodějské misie s Velehradem má nějaké historické jádro či nikoli, mezi nimi i hypotéza, písemnými prameny ovšem nijak nepodložená, že tuto identifi kaci si vymyslel v polovině 13. století olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku, aby podpořil žádost krále Přemysla Otakara II. z roku 1257 o povýšení Olomouce na arcibiskupství. Místní jméno Veligrad je doloženo už k roku 1141, a to jako název vesnice obdařené právem trhu patřící k arcijáhenství ve Spytihněvi. Už sama forma tohoto názvu, jež je kompozitum staroslověnského adjektiva velii a substantiva gradъ (opevněné místo) naznačuje, že toto místní jméno je velmi starého původu. Je velmi nepravděpodobné, že by tak významná a původně velká, nepochybně i opevněná osada byla mohla vzniknout v 10. století, kdy jižní Morava byla pustošena maďarskými nájezdy, či ve století jedenáctém, kdy ji dobyl syn českého knížete Břetislav; ten k ochraně českých mocenských zájmů založil síť nových hradišť, z nichž jedním byla Spytihněv, kde bylo arcijáhenství, k němuž trhová ves Veligrad patřila. V blízkosti obou těchto lokalit se ovšem v 9. století nacházelo jedno ze dvou nejmocnějších a největších velkomoravských hradišť (na místě dnešního Starého Města a Uherského Hradiště), které ani v 10. století nepřestalo být, byť ve značně zredukované podobě, osídleno. Na výšině dnes zvané Sady stál chrámový komplex, jehož nejstarší část, kostel s půdorysem ve tvaru kříže vybudovaný na samém začátku 9. století, byl v užívání ještě v polovině 13. století. Podle různých nepřímých náznaků lze soudit, že snad byl sídlem arcibiskupa Metoděje, který tam byl asi i pohřben. Je možné, že v hrobové kapli přistavěné k hlavnímu kostelu byl pohřben i sám kníže Svatopluk. Zdá se tedy velmi pravděpodobné, že tato lokalita byla už v době Velké Moravy nazývána Veligrad a že tento název zůstal v povědomí místního obyvatelstva i během následujících staletí