Sídliště Traktorového závodu v Minsku: prostor utváření identity Bělorusů v období pozdního stalinismu a poststalinismu.

Sídliště pro dělníky traktorového zavodu, které bylo vybudovano na okraji Minska, se stalo prostorem vytvoření sovětského člověka. Architektura socrealismu odehrala pozitivní roli v tomto, protože se svojím prostorovým uspořádáním do uzavřených nádvoří nachazela v souladu s poválečným přáním mirného života v soukromí a rodině, zároveň povznesla životní podmínky člověka klasickými harmonickými prvkam. Druhá část téze tkví v osvojení včerejšímí sedláky-kolhozniky mentální dispozice životu v a pro budoucnost, která nastane v komunismu, stažení se do soukromí vyhýbajíc se deklaracím, naučení se nevěřit vládě, a spolu s tim se odehralo odnětí celému společenskému prostoru jeho sily, odmítání možnosti jednání a změny.Neighborhood in Minsk built for the workers of the tractor plant became a site of creation of soviet man. Architecture of socialist realism itself played a positive role: it played in tune with postwar longing for peaceful life in privacy, with family with comfortable structure of enclosed blocks, and at the same time created a background and scenery of life that elevated man through classicist image. Village youth came to the site driven by the postwar hunger and need to reconstruct their lives together with the country. They became workers, appropriated shop floor practice and were life-long recipients of the soviet distribution system that included housing as the main resource. People learned to live and work for future, "when communism arrives", withdrawing to privacy from the slogans, not paying attention to the latter but in that very moment rejecting the sphere of public life its real power, denying possibility to change.Institute of General HistoryÚstav světových dějinFaculty of ArtsFilozofická fakult