Soudci by se měli častěji dívat do zrcadla aneb kdo hlídá hlídače

Souzení je náročná disciplína a souzení na vrcholných soudech ještě více. Soudci a soudkyně vrcholných soudů totiž musí reagovat na konkrétní příběhy či osudy jednotlivců, řešit systémové problémy, na něž tyto osudy nezřídka poukazují, a při tom respektovat a rozvíjet právní řád, v němž se pohybuji. Každým svým rozhodnutím též bojují o legitimitu práva, právního státu i jednotlivých soudů, ale i o to, aby jejich země nebo Evropa byly o něco lepším místem. Současně však musí dávat pozor, aby jim to všechno nestouplo do hlavy a aby byli dostatečně sebekritičtí a pokorní. Ze všech těchto důvodů je jedním z důležitých úkolů právnické akademie, aby jim nastavovala adekvátní zrcadlo. Soudy jsou hlídači dodržování lidských práv i limitů pro výkon veřejné moci – a tak se nabízí otázka: Kdo hlídá tyto hlídače? Jedním z hlídačů je již zmíněná akademická kritika. Pro obecné soudy je pak hlídačem jejich odvolací či dovolací soud nebo Ústavní soud. I ten však má dalšího hlídače, Evropský soud pro lidská práva, který bdí nad jeho chybami, ale také přináší příklady dobré praxe, jak rozhodovat. Velkou inspirací je též optika řešení právních problémů, kterou ESLP nabízí, tedy vyprávění konkrétního lidského příběhu a současně srozumitelné nástroje – testy a doktríny, které nabízejí algoritmy intelektuálních postupů při hodnocení chování státu v těchto příbězích