State of Exception and Its Regulation in a Rechtsstaat

Článek se zaměřuje na výjimečný stav a řešení krizí v právním státě a hledá odpověď na otázku, který z možných přístupů v dané oblasti je z hlediska zájmu na dlouhodobém udržení právního státu a náležitém plnění jeho funkcí nejvhodnější. V předložené studii věnujeme pozornost problematice řešení krizí v kontextu právního státu, zkoumáme pojem výjimečného stavu, ukazujeme kontroverze, konfuze a problémy, které jsou s ním spojeny, představujeme možné způsoby reakce veřejné moci na krizové situace a posuzujeme jejich přednosti a nedostatky. V návaznosti na závěr, že výjimečný stav by měl být upraven v pozitivním právu, následně věnujeme pozornost otázce, jakým způsobem a v souladu s jakými zásadami by do něj měl být vtělen. V této souvislosti předkládáme tezi, že by měl být zakotven na ústavní úrovni formou dvoustupňové regulace, jež kombinuje enumerativní výjimečné stavy s výjimečným stavem obecným s generální klauzulí na straně právních následků normy, který smí být vyhlášen pouze za předpokladu, že nastala existenční krize a dokonce ani enumerativní výjimečné stavy zjevně neumožňují její překonání. Jelikož však sebeširší regulace výjimečného stavu nemůže vyloučit potřebu jednání ultra vires nebo contra legem, zkoumáme v další části práce, zda a za jakých předpokladů může být legitimní nadpozitivní výjimečný stav a na bázi jakých důvodů.This treatise focuses on the state of exception and crisis resolution in a Rechtsstaat and seeks to answer the question of which approach to crisis resolution is the most appropriate to maintain the Rechtsstaat in the long term and to ensure proper performance of its functions. In this paper, I examine the problem of crisis resolution in the context of a Rechtsstaat, inquire into the concept of the state of exception, outline controversies, confusions and problems associated with it, present possible responses of public authorities to exceptional harmful situations and assess their advantages and drawbacks. Following the conclusion that the state of exception ought to be regulated in positive law, I ask the question how and in accordance with what principles it should be embodied therein. In this context, I suggest that it should be enshrined at the constitutional level in the form of a two-level regulation combining enumerative states of exception with a general one which contains a general clause in the part of the norm setting out the legal consequences of the state of exception and which may be employed only if there is an existential crisis and even the enumerative states of exception do not allow to overcome it. However, since even broad regulation of the state of exception cannot rule out the need for ultra vires or contra legem steps, I examine whether and under what conditions a suprapositive state of emergency can be vindicated and on what grounds