Reasonableness and Consensus

Článek kriticky analyzuje dva argumentační kroky, na kterých stojí pozdní filosofie Johna Rawlse, tedy „politický liberalismus“. Prvním z nich je rezignace na roli pravdy ve veřejné diskusi a její nahrazení „rozumností“ [reasonableness]. Druhým krokem je pokus o založení principů spravedlnosti na idejích „implicitně obsažených v demokratické společnosti“. Oba tyto kroky jsou reakcí na různorodost moderních společností a mají umožnit dosažení společenského konsensu, který by transcendoval názorovou pluralitu. Rawlsovo provedení těchto dvou kroků je však problematické. Navzdory snaze o „čistou procedurální“ teorii se nedokáže vyhnout postulování silných obsahových předpokladů týkajících se koncepcí osoby a společenské spolupráce. Ty následně hrají klíčovou roli v jeho teorii, ačkoli je Rawls nedokáže přesvědčivě zdůvodnit. Článek tedy prezentuje interní kritiku politického liberalismu."The article critically analyzes the two argumentative steps on which the later work of John Rawls, that is ""political liberalism"", stands. The first step is to give up on role of truth in public debate and replace it with ""reasonableness"". The second step is an attempt to base the principles of justice on ideas ""implicit in a democratic society"". Both of these steps are a reaction to the heterogeneity of modern societies and should facilitate the achieving of a social consensus that would transcend the plurality of opinion. This approach stands on the philosophical foundations of a concept of politics. However, Rawls' carrying out of these two steps is problematic. Despite his efforts toward a ""pure procedural"" theory, the postulating of strong content assumptions regarding the concept of a person and social cooperation cannot be avoided. These then play a key role in his theory, although Rawls isn't able to convincingly justify them. The article in this way presents an internal criticism of political liberalism.