Autor se ve své práci podrobně věnuje hereckým technikám a metodám výchovy herce, se kterými se setkal během studií i na prknech profesionálních divadel. Popisuje jednotlivá cvičení a postupy, srovnává je a snaží se vyvodit obecně platné principy pro kvalitní hereckou práci a vývoj. Opírá se při tom o společný teoretický základ těchto metod, který položil Michail Čechov. Paralelně s tematikou herecké techniky se autor zabývá možnostmi herecké tvorby v kontextu různých divadelních stylů a přístupů: realistického - iluzivního, zcizovaného (inscenace Svatá země), stylizovaného (inscenace Oidipus). Červenou nití práce je téma přístupu k herci z pozice pedagoga či režiséra a jejich vliv na herce jako na samostatnou tvůrčí bytost