zobrazení ženských hrdinek v domácím prostředí ve filmech

V předkládané práci se zabývám autorským stylem režisérky Chantal Akermanové v jejích dvou filmech Jeanne Dielman, 23 Quai du Commerce, 1080 Bruxelles a Là Bas. Tyto dva snímky jsou v obsáhlé filmografii Akermanové stěžejními z několika důvodů. Cílem této práce je najít společné jmenovatele těchto dvou naprosto odlišných filmových děl, která jsou rozdílná svou délkou, způsobem narace, dobou vzniku, velikostí štábu a tématem. V obou filmech se jedná o hlavní ženskou postavu, která je uzavřená v prostoru svého domova (u Down There jde o přechodný domov) a příliš nevychází ven. Obě hrdinky se plně noří do rutiny denních prací, která jim slouží jako určitá terapie, aniž by si to samy připouštěly. Zároveň chci vycházet z teorie posttraumatické stresové poruchy (PTSD), která je z chování hrdinek patrná a oba filmy jsou velmi dobrým příkladem vyrovnávání se s touto poruchou