Body - Physicality - Image between Art Education and Drama Education

Summary: We work on the assumption that art education as well as the whole educational system should deal with the current issue of "the turn towards body and physicality". Human body, unlike the new rapidly developing media, is the oldest medium that our forefathers used as a means of expression. This may be the cause of the erroneous assumption that we can use this tool without actually learning to use it as we do when working with other visual media. We are attempting to refute this common fallacy. On that account we examine the possibilities of inclusion of a joint concept of art and drama education into regular lessons at primary schools as well as other types of schools. Our aim also is to develop the dialogue between art education and drama education. This work seeks to phrase the reasons and search for the ways of development of physical skills and abilities in art education based on the drama education methodology, while searching for a new concept of work with imagery in drama education in order to achieve its objectives. The researched joint art and drama concept relates to the new concept of the subject of Art and Drama Education taught at the Faculty of Education, Charles University in Prague. Key words: body, physicality, body scheme, body image, image, semiotic body, body representation,...Mgr. Katerina Linhartova, Ph.D. Department of Art Education, Faculty of Education, Charles University, Prague, Czech Republic V posledních desetiletích lze zaznamenat v mnoha oblastech lidského zájmu tendence, které nazýváme "obrat k tělesnosti". Obecně rozšířené karteziánské dualistické pojetí člověka je překonáváno fenomenologickým pojetím člověka jako subjektivní celistvé bytosti, která přistupuje ke světu skrze svou tělesně-duševní zkušenost. Tuto tendenci můžeme, mimo jiné, sledovat i v lékařství, kde se stále více řeší otázka psychosomatických příčin nemocí a kde se rozvíjí holistický přístup k léčení a péči o zdraví. Výtvarné umění, které vždy bylo citlivým indikátorem celospolečenských proměn, poukazuje rovněž na zásadní proměny v pojetí tělesnosti. Tuto tendenci můžeme sledovat ve dvou oblastech. První z nich je vyobrazení lidské figury. Snaha o objektivní vyobrazení člověka tak, jak skutečně vypadá, je nahrazována expresívním zobrazením, které se více než vnějšímu vzhledu věnují vyjádření vnitřních obsahů. Lidská figura se tak stává prostředkem k zobrazení duševních hnutí. Umělci si všímají skutečnosti, že lidské tělo není jen pouzdrem obsahujícím myslícího ducha, ale že je člověkem, či že člověk je tělem. V proměnách vyobrazení lidské figury v průběhu 20. století lze rovněž sledovat tendence k...Oddělení pro vědeckou činnostPedagogická fakultaFaculty of Educatio