Roman Law and Canon Law

Článek se zabývá vztahem a interakcí římského a kanonického práva. V první části (Úvod do římského práva) jsou popsány vývojové etapy římského práva a jeho „druhý život“. Druhá část (Římské právo a právo katolické církve) se zabývá vztahem kanonického práva k právu římskému podle jednotlivých vývojových etap kanonického práva: v období tzv. starého práva (jus antiquum), kde se formuje princip Ecclesia vivit lege Romana, v období tzv. nového práva středního věku (jus novum medii aevi), kdy se římské právo stává oficielním podpůrným pramenem kanonického práva, až po období tzv. nejnovějšího práva (jus novissimum), kdy Kodex kanonického práva z roku 1917 už římské právo jako subsidiární pramen kanonického práva nezná. Římské právo se tak i v církvi definitivně stává právem historickým.The article deals with the relationship and interaction of Roman and canon law. The first part (Introduction to Roman Law) describes the developmental stages of Roman law and its "second life" (the process of its reception). The second part (Roman Law and the Law of the Catholic Church) deals with the relationship of Canon Law to Roman Law according to the individual stages of development of Canon Law: in the period of the so-called old law (jus antiquum), where the principle of Ecclesia vivit lege Roman is shaped; in the period of the so-called new middle age law (jus novum medii aevi), when Roman law became an official supporting source of canon law, and in the period of the so-called latest law (jus novissimum), when the Code of Canon Law of 1917 no longer knows Roman law as a subsidiary source of canon law. Roman law thus definitely becomes a historical right in the Church