Elizabethan Literary Culture II. William Shakespeare: meditation about death (in the context of Renaissance continental philosophy, e.g. Philippe de Mornay, Michel de Montaigne)

V této práci je krátce nastíněn politický systém v alžbětinské době a vláda Jindřicha VIII. a jeho dětí (Marie I., Edward VI., Alžběta I.). Je poukázáno na rozvoj poezie, sonetů, nebo dramatu, pro jejichž tvorbu dramatici čerpali inspiraci z francouzských a italských novel, nebo antické mytologie. Jedním z dramatiků byl William Shakespeare, v jehož vybraných tragédiích je blíže analyzován motiv smrti. Zkoumány jsou motivy k vraždě, tužby po odplatě, či myšlenky na vlastní smrt v tragédiích Titus Andronicus, Mnoho povyku pro nic, Hamlet, Veta za vetu, Král Lear, Macbeth a v obecnějším kontextu porovnány s díly alžbětinských dramatiků. Poté je zpracována jejich vzájemná spojitost s filosofickými postoji dobových myslitelů Michela de Montaigna, Francise Bacona, nebo Phillipa de Mornay.ObhájenoThis work briefly outlines the political system in Elizabethan times and the government of Henry VIII. and his children (Mary I., Edward VI., Elizabeth I.). The development of poetry, sonnets, or drama is pointed out, for their work the playwrights drew inspiration from French and Italian short stories, or ancient mythology. One of the playwrights was William Shakespeare, in whose selected tragedies the motif of death is analyzed in more detail. Motives for murder, desires for revenge, or thoughts of one's own death in the tragedies of Titus Andronicus, Much Ado About Nothing, Hamlet, Measure for Measure, King Lear, Macbeth and in a more general context are compared with the works of Elizabethan playwrights. Then their interconnection with the philosophical attitudes of contemporary thinkers Michel de Montaign, Francis Bacon, or Phillip de Mornay is elaborated