Institutions of the monarchy in contemporary European systems

Tématem mé bakalářské práce je Instituce monarchie v soudobých evropských systémech. Ve své práci jsem se zaměřila na výzkum pravomocí monarchů v šesti evropských parlamentních monarchiích. Mezi království s parlamentní monarchií se řadí Dánsko, Norsko, Švédsko, Belgie, Nizozemsko a Španělsko. Každá z těchto zemí má pestrou historii, ovlivněnou 2. světovou válkou, občanskými válkami, diktaturou a přesto si uchovaly monarchii jako vhodnou formu vládnutí. Každý z monarchů v těchto zemích disponuje určitými formálními pravomocemi, které však ne vždy využívá i v politické praxi. Pravomoci, které jsou panovníkovi přisouzeny ústavou dané monarchie, tvoří katalog pravomocí a umožňují monarchovi zasahovat do politického dění. Ve své práci jsem se zaměřila na šest vybraných pravomocí - zákonodárná iniciativa, právo veta, výběr, jmenování a odvolání premiéra, rozpuštění parlamentu, vrchní velení armádě a jmenování soudců. Cílem mé bakalářské práce bylo zhodnotit, jakými pravomocemi monarcha formálně disponuje a zda tyto pravomoci dané ústavou využívá i v praxi či do jaké míry může zasahovat do reálného politického dění. K dosažení tohoto cíle jsem dospěla provedením analýzy a následnou komparací formálních pravomocí monarchy s jejich reálným využíváním v politickém dění. Z výsledku mé bakalářské práce lze říci, že většina pravomocí je pro panovníky pouze formálními a reálně pravomoci panovníci využívají jen v několika případech. Nejvíce v praxi využívanou pravomocí je výběr, jmenování a odvolání premiéra. Touto pravomocí disponují reálně panovníci v Belgii, Nizozemsku, Dánsku, Španělsku a Norsku. Další nejčastěji užívanou pravomocí je jmenování soudců, které náleží do rukou panovníkům v Belgii, Nizozemsku a Španělsku. Vrchní velení armádě a pravomoc rozpouštět parlament je v praxi využívána pouze panovníkem v Belgii. Zatímco z analyzovaných pravomocí nejsou v politické praxi využívány pravomoci zákonodárná iniciativa a právo veta, které se stávají pro většinu panovníků pouze formální pravomocí. Na závěr lze říct, že současní panovníci v monarchiích nejsou pouze hlavou a představitelem monarchie s reprezentativní funkcí, jak by se mohlo zdát, ale jsou nedílnou součástí politického systému, do kterého do určité míry mají možnost v některých případech zasahovat a díky svým pravomocem se aktivně podílejí na politickém dění v zemi.ObhájenoThe topic of my bachelor thesis is the Institution of Monarchy in Contemporary European Systems. In my work, I focused on researching the powers of monarchs in six European parliamentary monarchies. Kingdoms with a parliamentary monarchy include Denmark, Norway, Sweden, Belgium, the Netherlands and Spain. Each of these countries has a rich history, influenced by World War II, civil wars, dictatorship, yet retained the monarchy as an appropriate form of governance. Each of the monarchs in these countries has some formal powers, but they do not always use them in political practice. The powers attributed to the monarch by the constitution of the monarchy form a catalog of powers and allow the monarch to interfere in political affairs. In my work I focused on six selected powers - legislative initiative, veto right, selection, appointment and dismissal of prime minister, dissolution of parliament, supreme command of the army and the appointment of judges. The aim of my bachelor thesis was to evaluate which powers the monarch possesses formally and whether he uses these powers given by the constitution in practice or to what extent he can interfere with real political events. To achieve this goal, I came to an analysis and a comparison of the formal powers of the monarch with their real use in political affairs. From the result of my bachelor thesis, it can be said that most of the powers are only formal for the monarchs and that the monarchs use the powers only in a few cases. The most used practice is the selection, appointment and dismissal of the Prime Minister. In fact, monarchs in Belgium, the Netherlands, Denmark, Spain and Norway have this power. Another most commonly used power is the appointment of judges who are in the hands of sovereigns in Belgium, the Netherlands and Spain. The army's high command and the power to dissolve parliament is in practice used only by the ruler in Belgium. While the powers of the legislative initiative and the right of veto are not used in the political practice of the analyzed powers, they become only formal powers for most rulers. In conclusion, today's monarchs are not only the head and representative of a monarchy with a representative function, as it may seem, but are an integral part of a political system to which they have the ability to intervene in some cases and, through their powers, actively involved in political events in the country