Memories

Téma smrti a fragmentů s ní úzce spojených, pomocí kterých jsem se ve své práci vyjádřil, měly dlouhodobý vývoj. Často jsem se během svého života setkával s odchodem blízkých osob. Nejedná se o reakci na momentální situaci, nýbrž o dlouhodobý proces, který vyústil v řešení této problematiky v mé mysli. Úvaha o dané situace tímto způsobem mně pomohla vyrovnat se ze skutečností a přistoupit ke smrti jako k přirozené fázi živého organismu. Tato výstava byla koncipována jako vzpomínka na lidi, kteří se mnou byli část života, ale už jsou pouze ve vzpomínkách. Ačkoliv tato tematika může působit pochmurným či kontroverzním dojmem, mým cílem nebyla provokace nebo jakákoliv jiná útočnost. Svojí prací vyjadřuji gesto úcty lidem, kteří již mezi námi nejsou, a nikdy bychom na ně nechtěli a neměli zapomenout. Instalace je silně závislá na prostoru, respektive z něho vychází. Výstavu je nutno vnímat jako celek, což je jedna z nejpodstatnějších prvků věci. Důležitá je proměna prostoru a jeho úplné vyčištění, tím jsem se snažil dosáhnout komunikace mezi prostorem a dílem. Prostor působí sám o sobě monumentálním až sakrálním dojmem, což je pro moji tematiku ideální. Prostor jsem nechtěl nějak přeplnit, proto jsem zvolil minimalistickou kompozici i počet prací. Záměrně jsem nechal prostor působit ve své duchovní prázdnotě a dal mu možnost dýchat. Intervenci do něho vnímejme jako podporu jeho výrazu. Moje práce je založena na čistotě, jednoduchosti a stylizaci symbolu.The topic of death and closely associated fragments through which I presented my opinion in this work had a long development. During my life I came across very often with parting my close persons. It is not reaction to present situation. It is a long time process which resulted in solving this problem in my mind. Consideration of the situation in this way helped me to put up with reality and to accept death as the natural phase of living organism. This exhibition was concipated as the memory for people who were a part of my life but now they exist only in my memories. Although this topic may produce a gloomy or controverse impression, my aim was not provocation or agressivity. I want my work to be a gesture of respect for people who are not among us and we should never forget them. The instalation is strongly dependent on space, it goes out of it. I tis necessary to perceive the exhibition completely which is one of the most principal things. A very important thing is a change of space and its cleaning. In this way I tried to achieve the communication between the space and the work of art. The space itself produces a monumental, almost sacral impression which is perfect for my topic. I didn’t want to overfill the space, that is why I chose a minimalistic composition including number of works of art. On purpose I let the space influence in it’s spiritual emptiness and gave it a chance to breath. The intervention in it must be perceived as a support of its expression. My work of art is based on cleanliness and stylisation of symbol.