Vliv nekooperativního oligopolu bankovního sektoru na jeho procyklikalitu

Neracionální jednání bank v době ekonomického ochlazení ve formě nezdravé redukce úvěrů pro reálnou ekonomiku se stalo v poslední době diskutovaným tématem. Podle dostupných studií může být následkem předešlých nadměrných úvěrových expanzí v době ekonomické prosperity. Následné superkonzervativní jednání bankovního sektoru může naopak prodlužovat ekonomickou depresi se zpětnými efekty do úvěrových portfolií bank. Zda-li je toto neracionální jednání optimální z hlediska inteligentního hráče z teorií her, je předmětem této analýzy. Studie popisuje tento fenomén pomocí několika modelů teorií her z nichž ústřední je Bayesovská hra, která modeluje prostředí konfliktní situace s nedokonalými informacemi. Výsledek implikuje, že dominantní bankovní strategií bez ohledu na jednání ostatních hráčů, je právě agresivní strategie s nízkou averzí k riziku a tedy volba rizikovějšího, nicméně potenciálně výnosnějšího portfolia v době ekonomické prosperity. Toto řešení však není Paretooptimální. Příčinou tohoto jednání je neznalost informací o portfoliové strategii ostatních hráčů a jejich vzájemná rivalita v navýšení tržního podílu. Tedy vedle již známých příčin procyklikality, vstupuje do hry taktéž rivalita oligopolistů. Závěr práce nabízí východisko v podobě otevřených bankovních kartelů (kooperujícího oligopolu) za účelem koordinace strategie. Cílem by byla volba vhodné úvěrové expanze celého bankovního sektoru (vice versa úvěrové restrikce)s přijatelným ziskem a rizikem pro banky a únosnými podmínkami pro dlužníky vhodné pro dané stádium ekonomického cyklu