Različiti nazivi biljaka i njihovih plodova u češkom i hrvatskom jeziku

Cílem této práce bylo s pomocí jednojazyčných a dvojjazyčných slovníků zkoumat rostliny, které dávají ovoce, a znají je jak Češi, tak Chorvatové. Porovnáním nejčastějších a nejznámějších jména rostlin přišlo se k závěru, že se v českém jazyce používají dvojitá jména, jedno pro strom rostliny, a jiné pro plod. Na druhé straně, taková dualita významu neexistuje v chorvatském jazyce; stejný termín znamená rostlinu a její plody. Tabelárním znázorněním nomenklatury rostlin podle čtyřech slovníků bylo ukázáno, že jejich zastoupení závisí především na typu slovníků, stejné jako lexikografické zpracování.U ovome će radu biti uspoređena obrada biljnog nazivlja unutar 4 rječnika različitih vrsta. Rječnici su jednojezični; hrvatski ili češki, dvojezični; hrvatsko-češki i obratno, te Šulekov hrvatski s ekvivalentima u više jezika. Sadržaj rječnika V. Anića i J. Merhauta pripada općeuporabnome leksiku, a razlikuju se samo prema broju jezika. S obzirom na to da je u oba slučaja riječ o velikim rječnicima, logično je da će oni sadržavati najveći broj biljnih naziva. Dvojezični rječnik D. Sesar opsegom je puno manji i sadrži samo najfrekventnije biljke za koje se očekuje od stranca da ih zna. Za usporedbu nazivlja, poslužio je i Jugoslavenski imenik bilja, višejezični rječnik čiji sadržaj čine termini iz narodnog stvaralaštva. Kao što se već iz samog naslova može naslutiti, u radu neće biti uzeta u obzir cjelokupna flora Srednje Europe, već samo biljke koje daju plodove, a poznaju ih i Česi i Hrvati, samo što Česi, za razliku od Hrvata, imaju za njih „dvostruke“ nazive