Turkey's foreign policy and development of the country's relations with selected Middle East countries after 2002

Diplomová práce předpokládá změnu charakteru turecké zahraniční politiky po roce 2002, tedy po vítězství Strany spravedlnosti a rozvoje v tureckých parlamentních volbách. Tato politická strana zahrnula do svého stranického programu Davutogluovu doktrínu strategické hloubky a politiku nulových problémů se sousedy. Tato politika pracovala s vizí historického a geografického významu Turecka. Za těchto okolností by Turecko mělo budovat svou strategickou pozici na Blízkém východě. Země by měla navazovat užší spolupráci se svými sousedy v regionu a naopak méně spolupracovat se Západem, především se Spojenými státy americkými či Evropskou unií. V souvislosti s integrací této politiky do programu strany se turecká zahraniční politika razantně změnila.Práce se zabývá vývojem zahraničně-politických vztahů Turecka s Íránem, Sýrií a Izraelem ve dvou obdobích. První období sleduje vývoj zahraničních vztahů v devadesátých letech, druhé období definuje změnu vztahů pod vedením Strany rozvoje a spravedlnosti mezi lety 2002 a 2011. Ve všech případech výsledky komparazivní analýzy diplomové práce potvrzují změnu charakteru zahraničně-politických vztahů. Partnerství mezi Tureckem a Izraelem v posledním desetiletí dvacátého století se v novém tisíciletí změnilo. Turecko přestalo podporovat Izrael v izraelsko-palestinském konfliktu a naopak začalo podporovat Palestince. Turecko-iránské a turecko-syrské vztahy, jež v devadesátých letech spíše stagnovaly, se po roce 2002 začaly velmi pozitivně rozvíjet. Počet státních návštěv vzrostl, bylo také podepsáno mnoho dohod o vzájemné spolupráci. Diplomová práce se zabývá také ekonomickými faktory, které do značné míry ovlivnily vzájemné vztahy Turecka a sledovaných zemí, zejména otázka sdílení regionálních vodních zdrojů a zemního plynu proudícího z Íránu přes Ankaru do Evropy.ObhájenoThe master thesis assumes a change in the character of Turkish foreign policy after 2002. In 2002 Development and Justice Party won the Turkish parliamentary elections. This political party included in its party's program Ahmet Davuto?lu's doctrine of strategic depth containing a policy of zero problems with neighbors. This policy worked with a vision of the historical and geographical significance of Turkey. Based on these considerations, Turkey should build its strategic position within the Middle East. The country should work more closely with its neighbors in the region and co-operate less with the West as the United States of America or the European Union. In the context of integrating this policy into the party's program, Turkish foreign policy has indeed changed. The master thesis follows the development of relations of Turkey with Iran, Syria and Israel in two periods. The first period follows the development of foreign-political relations during 1990s, the second period analyses a change of relations under the leadership of Development and Justice Party between 2002 and 2011. In all cases the results of the comparative analysis of the master thesis confirm the change in the character of foreign-political relations. A very good partnership between Turkey and Israel in the last decade of the twentieth century has changed in the new millennium, Turkey ceased to support Israel in the Israeli-Palestinian conflict and, on the contrary, its support was directed towards the Palestinians. Turkish-Iranian and Turkish-Syrian relations, which were not good in the 1990s, started to develop very positively after 2002. The number of state visits has increased and many agreements on mutual cooperation have been signed. The master thesis also talks about economic factors that affected to a large extent the mutual relations between Turkey and the monitored countries, namely the issue of sharing regional water sourses and the transfer of natural gas flowing from Iran through Ankara to Europe