Mikrostruktura, mechanické vlastnosti a svařování nízkouhlíkové, středně-manganové TWIP/TRIP oceli

Manganové TWIP oceli jsou atraktivní pro automobilový průmysl a kvůli kombinaci jejich pevnosti a vynikající tažnosti. Tento článek se zabývá základními strukturními a mechanickými vlastnostmi plechů dvou taveb nízkouhlíkové, středněmanganové oceli s odlišným obsahem hliníku. Pozorování mikrostruktury bylo provedeno za využití světelné a řádkovací elektronové mikroskopie. Pro analýzu strukturních fázi bylo využito RTG difrakce a difrakce zpětně odražených elektronů (EBSD). V experimentální části, která se soustředila na svařitelnost, byly vytvořeny svařence plechů. Spoje byly provedeny různými výkony laseru a to v ochranné atmosféře i bez ní. Byly vytvořeny různé spoje plechů s různým tepelným zpracováním (deformačně zpevněné válcováním za studena + žíhané) Mechanické vlastnosti svarových spojů byly určeny zkouškami tahem na zmenšených zkušebních tělesech a konvenční zkouškou tvrdosti. Pevnosti svarů byly blízké pevnostem základních materiálů.Manganese twinning induced plasticity (TWIP) steels are attractive materials for the automotive industry thanks to their combination of strength and excellent toughness. This article deals with basic microstructural and mechanical properties of sheet metal of two heats of low-carbon medium-manganese steel with different aluminium levels. Microstructure observation was carried out using optical and scanning electron microscopy. Electron backscatter diffraction (EBSD) and X-ray diffraction were used for phase analysis. In an experiment that focused on the weldability of both materials, sheet metals were laser-welded using various laser power settings, with and without shielding gas. Various combinations of joints between materials of the two heats and sheet metal conditions were tested (work-hardened upon cold rolling + annealed). Mechanical properties of the weld joints were determined using miniature tensile testing and conventional hardness measurement. The strengths of miniature specimens of the weld metal were very close to the strength of the base material