State intervention in land ownership on the background of land reforms first CSR

V případě pozemkové reformy prvním právním krokem československého státu byl zákon č. 32/1918 Sb. z. a n. z 9. listopadu 1918, o obstavení velkostatků. Zákon znamenal prozatímní omezení, nikoliv zrušení vlastnického práva, konkrétně omezení právní dispozice s půdou, aby tak nemohl být zmařen cíl pozemkové reformy. Omezení dispozice bylo vázáno na souhlas příslušného správního úřadu. Tento zákon neznamenal ale ještě vlastní vyvlastnění a dokonce ponechával výnos z obstaveného majetku k dispozici vlastníkům. Dalším významným předpisem pozemkové reformy, který obsahoval pojetí pozemkové reformy a záboru byl zákon č. 215/1919 Sb. z. a n., o záboru velkého majetku pozemkového z 16. dubna 1919, kterého prováděly další právní předpisy. Autorem přídělového zákona č. 81/1919 Sb. z. a n. z 30. ledna 1920 byl Karel Viškovský, který se pak stal předsedou Státního pozemkového úřadu. Státní pozemkový úřad vznikl na základě č. 330/1919 Sb. z. a n. ze dne 11. června 1919. Hlavním úkolem tohoto úřadu bylo provádění záboru, ocenění zabraného majetku pro účely náhrady a rozhodování o tom, jakým způsobem bude půda přidělena. Náhradový zákon č. 329/1920 Sb. z. a n. z 8. dubna 1920 byl připraven Edvardem Vondruškou ve spolupráci s Janem Krčmářem. Vyvlastnění dle tohoto zákona mělo být prováděno v zásadě za náhradu a po provedeném řízení, ve vztahu k ustanovení mírových smluv se prosadilo neposkytnutí náhrady určitým kategoriím nepřátelských osob a příslušníkům bývalé vládnoucí panovnické rodiny Habsbursko-Lotrinské. Vedle těchto nejzákladnějších předpisů byla vydána celá řada dalších právních předpisů, s pozemkovou reformou souvisejících. Při vytváření jednotlivých zákonů hrály významnou roli jednotlivé politické strany. Nejvíce charakter zákonů ovlivnila agrární strana a strana sociálně demokratická. Tyto strany také mezi sebou sehrály největší boj o voličstvo na venkově. Nakonec rozhodující vliv na přípravě a provedení reformy získala strana agrární vedená A. Švehlou, jejíž program podpořily široké vrstvy obyvatelstva. Pozemková reforma se realizovala v období od listopadu 1918 až do roku 1936, kdy byla přechodně zastavena z nedostatku státních finančních prostředků i zájemců o půdu ze strany obyvatelstva, neboť jeho velká část byla více méně uspokojena. Závěrem lze konstatovat, že pozemková reforma byla nezbytným sociálním, ekonomickým a politickým opatřením a Československá republika se jí nemohla vyhnout. I když znamenala podstatný zásah do pozemkového vlastnictví, šlo však o nutný krok, jehož provedení si žádala většina obyvatelstva nového československého státu. Pozemková reforma nesla také s sebou celou řadu vad, což mohlo být i zapříčiněno rychlým projednáváním jednotlivých právních předpisů, které se jí týkaly.NeobhájenoIn terms of the land reform the first step of the Czechoslovak state was Act No. 32/1918 Sb. z. a n. of 9 November 1918 on Impounding Estates. This act involved temporary limitation rather than abolishment of ownership ? more specifically a limitation on legal disposition with land in order to avoid frustrating the objective of land reform. The limitation of disposition was linked to approval by relevant public authority. This act, however, brought about no expropriation and even left the proceeds from the impounded assets to their original owners. Another important land reform legislation, containing the land reform and appropriation approach, was Act No. 215/1919 Sb. z. a n. of 19 April 1919 on Appropriations of Large Land Assets. The Appropriations Act No. 81/1919 Sb. z. a n. of 30 January 1919 was authored by Karel Viškovský, later to become the chair of State Land Office. The State Land Office was established by Act No. 330/1919 Sb. z. a n. of 11 June 1919. The main task of this office was to perform the appropriation, to perform pricing of the assets seized for the purpose of compensations, and to make decisions on how the land was to be allotted. The Compensations Act No. 329/1920 Sb. z. a n. of 8. April 1920 was prepared by Edvard Vondruška in collaboration with Jan Krčmář. According to this act, expropriation was to be performed in principle against a compensation and following a procedure. Regarding the peace treaties, a denial of compensation was enforced with respect to some categories of hostile persons and to members of the ex-ruling royal House of Habsburg-Lorraine. Along with these essential acts a range of other land reform relevant legislation was adopted. Political parties played significant role in drafting individual acts. The Agrarian Party and Social Democratic Party were the two to have had the greatest influence on the character of these laws. These parties were also the greatest competitors for rural electorate. In the end, the Agrarian Party led by Antonín Švehla and supported in its programme by wide public had decisive influence on drafting and implementing the land reform. The land reform was implemented from November 1918 until 1936 when it was temporarily halted due to lack of state finances as well as of applicants for land from general public ? at that point large part of had already been more or less satisfied. To conclude we can note that the land reform was a necessary social, economic, and political measure the Czechoslovak republic could not avoid. Even though it meant a substantial inference into land ownership, it was a necessary step, requested by majority of population of the new Czechoslovak state. Land reform was also accompanied by a range of mistakes that could be due to quick debates on individual relevant pieces of legislation