The Roman Catholic Church in the Plzeň region and district in 1948 - 1953

Pro představitele komunistické moci představovala římskokatolická církev jeden z nevážnějších problémů na cestě k totalitnímu ovládnutí společnosti. Chápali ji jako politickou organizaci a později i jako opoziční sílu, která hrubě narušovala jejich představu o kontrolované společnosti. Bezprostředně po převratu byly komunisty zahájeny takové kroky, které by církev přivedly pod státní kontrolu. Konečným cílem vládní církevní politiky bylo vytvoření národní katolické církve zcela odtržené od Vatikánu. Nejprve se režim sanžil o podmanění církve dohodou s biskupy, v dubnu 1949 však byla zahájena radikální církevní politika a následovala série mocenskopolitických opatření navrhovaných církevní komisí ÚV KSČ, církevní šestkou. Proti těmto zásahům nebyla církev schopná se postavit a po pětiletém boji se dostala zcela pod státní kontrolu.Katedra antropologieObhájenoThe communists saw the Church as a political institution and possible ideological opposition. In their eyes was the Church a barrier to their goal of controlled society. From the very start, the communistic policy followed the possibility to try to find compromises between the communistic regime and, especially, the Roman Catholic Church and make an agreement with its ecclesiastical hierarchy. When this did not succeed, the communists decided, in April 1949, to achieve their aims by using power, administrative and political means, including a series of harsh measures. The government decided to create the Communist Party?s Committee for Ecclesiastical Affairs. The result of the five years struggle was a shattered and crippled Church