Active pacifism in Japanese foreign policy from the perspective of defensive realism

Japonsko v posledních letech ve své bezpečnostní politice směřuje k něčemu, co bychom mohli označit jako "aktivní pacifismus". Ten se vyznačuje rostoucím zapojením japonských obranných složek v multilaterálních operacích a snahou zaujmout pozici zodpovědného člena mezinárodního společenství a spojence USA, pokud jde o udržování míru a bezpečnosti nejen v regionu, ale také v globálním měřítku. Je-li ovšem Japonsko aktérem, který má za cíl maximalizovat svou vlastní bezpečnost, mohla by být aktivizace obranných jednotek vnímána okolními státy negativně a její dopady by tedy mohly být kontraproduktivní. Práce na tuto problematiku aplikuje teoretický směr defenzivní realismus a na základě něj zhodnocuje racionalitu japonské bezpečnostní politiky, zvláště aktivního pacifismu.In recent years, Japan has shifted its security policy towards something we could call an "active pacifism". It can be noted for an increasing engagement of Japan Self-Defense Forces in multilateral operations and an effort to assume a position of a responsible member of the international community and an ally of the USA regarding the keeping of peace and security not only in the region, but also in a global scope. If Japan is, however, an actor whose goal is the maximisation of its own security, the exacerbation of its Self-Defense Forces could be perceived negatively by its neighbour states and its impacts could thus be counterproductive. The thesis applies the theoretical movement of defensive realism on this issue and on its basis, it evaluates the rationality of Japanese security policy, especially of active pacifism