Euthanasie v praxi

V důsledku spojení faktorů sebeuvědomělých a kriticky smýšlejících pacientů a stále více stárnoucí společnosti vyvstává otázka, do jaké míry může zajít autonomie pacienta a jaká kritéria lze považovat za relevantní rozhodnutí o ukončení života. Pokrok v medicíně v posledních desetiletích vedl k možnosti záchrany životů a jejich udržování v situacích, kde se to před tím zdálo být nemožné. V současné době se však stále více lidí obává, že tento boom může být v jejich neprospěch, když prodlužuje jejich utrpení namísto, aby je zkrátil. Strach z nesnesitelné bolesti a ztráty kontroly podněcuje diskusi o tom, zda je eutanazie morálně přípustná a zda by měla být legalizována. Tato práce se zabývá otázkami: Co hovoří ve prospěch a proti legalizaci eutanazie? Jaké formy léčby jsou zahrnuty pod pojmem "eutanazie"? Jaká je současná právní situace v Rakousku? Jak daleko by autonomie pacienta měla jít? Aby bylo možné odpovědět na tyto otázky, byl proveden průzkum relevantní literatury, jehož výsledky ukazují, že aktivní eutanazie není povolena v Rakousku, avšak v Nizozemsku, Belgii, Lucembursku a částečně i ve Švýcarsku povolena je. Rozhovory vedené mezi pracovníky nemocnice ukázaly, že zdravotnický personál v Rakousku upřednostňuje aktivní eutanazii, protože není spokojen s péčí, která je v tuto chvíli poskytována pacientům ke konci života. Tito pracovníci také přijali trend autonomie pacienta a myslí, že pacienti mohou mít autonomní přání ukončit svůj život, ale že je těžké určit pacientovu autonomii. Důvodem je to, že autonomie je rostoucí hodnotou, která zahrnuje pacientovy schopnosti, stejně jako jeho dlouhodobé cíle, hodnoty a preference, které byly vyvinuty v průběhu jeho života. Proto lze konstatovat, že zvýšení dostupnosti vhodné péče ke konci života by mohlo být řešením, které zamezí tomu, aby zdravotnický personál přijímal nepříjemná rozhodnutí, a stále umožní pacientům zemřít důstojně.In the interplay of critical and self-conscious patients and an ever-aging society the question arises how far patient autonomy sensibly should go and which parameters are deemed to be relevant for end-of-life-decisions. The progress in medicine over the last decades has led on one hand to the possibility of saving lives and maintaining them in situations where before it seemed to be impossible. Nowadays Therefore more and more people are afraid that this boom can be to their detriment when it prolongs instead of shortens their suffering. The fear of unbearable pain and of loss of control fuels the discussion about whether or not euthanasia is morally permissible and should be legalized. This thesis deals with the questions: What speaks in favor of and against the legalization of euthanasia? What forms of treatment are subsumed under the term "euthanasia"? What is the current legal situation in Austria? How far should patient autonomy go? In order to answer these questions a literature research was done which revealed that active euthanasia is not allowed in Austria but in the Netherlands, Belgium, Luxemburg and partly allowed in Switzerland. Interviews conducted among medical staff showed that medical personnel in Austria mostly are in favor of active euthanasia because they are not satisfied with the end of life care that is provided at the moment. They also embrace the trend of patient autonomy and think that patients can have the autonomous wish to end their lives but that it is difficult to determine a patient's autonomy. The reason for this is that autonomy is a gradual value that comprises patients' capacity as well as patients' long-standing goals, values, and preferences that were developed during their life. Therefore it can be concluded that increasing the availability of appropriate end-of-life care could be a solution that prevents medical staff from taking uncomfortable decisions and still enables patients to die in a dignified way