The Changes in Germany's Foreign Policy from the Unification to the Present

Foreign policy of Germany has gained due to its special development in the post-war period some unique traits -- strong multilateral and westward orientation and civilian character. German unification became a turning point in this respect. The country was confronted with the necessity to find its new place within the changing international system. This paper focuses on the subsequent changes of foreign policy. Its purpose is to evaluate the change or continuity of these unique traits on one side and to describe Germany's new role in the international relations on the other. The initial step is to picture the function of bodies involved in shaping the foreign policy - government, parliament, individual federal countries and president. Further on the paper outlines the main events of German unification, restoring its full international subjectivity. The core descriptive part is divided in three main segments in terms of the personality leading the government, the chancellor. It first gives an account of foreign policy of the "Kohl era", continues with Schröder government and closes with foreign policy of Angela Merkel. With the view of the complexity of such a task the paper focuses on selected policy areas only -- European integration, transatlantic cooperation and partnership with Russia being among them.Jistě není třeba podtrhovat důležitost Spolkové republiky Německo pro ostatní země evropského prostoru a pro proces evropské integrace, jež z ní činí velmi zajímavý předmět studia. Díky specifickému vývoji v poválečném období získala její zahraniční politika jisté charakteristické rysy, které se v takové míře neprojevovaly u žádného jiného státu, vyvíjejícího se "normální" cestou. Přelomovým bodem se stalo znovusjednocení, jež postavilo Německo před problematiku hledání a určování své nové pozice v evropském a světovém rámci. Následné proměny zahraniční politiky, vycházející se zmíněných speciálních okolností, jsou tématem této práce. Smyslem je nejen zhodnotit, které rysy a orientace zahraniční politiky uplynulých osmnácti let se vyznačovaly spíše kontinuitou a které prošly změnou, ale také vytvořit obraz o nové roli Německa v mezinárodních vztazích. Prvním krokem je nastínění úlohy aktérů zahraniční politiky v Německu, tedy především spolkové vlády, parlamentu, spolkových zemí a prezidenta, které prozrazuje rozložení moci při tvorbě zahraničně-politických koncepcí a rozhodnutí. Dále je pro posouzení kontinuity či změn nutné alespoň krátce zmínit hlavní směry orientace Německa v onom předcházejícím období, jež je tak velmi ovlivnilo, tedy v době studené války. Výchozím bodem je však znovusjednocení obou německých států, navracející zemi její plnou mezinárodněprávní subjektivitu a předznamenávající zahájení další fáze jejího vývoje. Samotné hodnocení následných událostí probíhá na základě periodizace do tří hlavních celků, a to z hlediska osobnosti stojící v čele vlády - spolkového kancléře. Práce je tak s ohledem na splnění cíle členěna chronologicky a nejprve popisuje zahraniční politiku vlády Helmuta Kohla od sjednocení do roku 1998, navazuje politikou vlády Gerharda Schrödera od roku 1998 do roku 2005 a v poslední kapitole zmiňuje zahraničně-politickou činnost vlády Angely Merkelové od roku 2005 až do současnosti. Z důvodu komplexnosti cíle se práce soustředí pouze na vybraná témata zahraniční politiky a jiná zmiňuje jen okrajově. Důraz klade především na tradiční pilíře německé politiky - na evropskou integraci, v rámci ní mimo jiné na vztahy s Francií, a na transatlantickou spolupráci. Zabývá se též oblastí střední a východní Evropy, zde především Ruskou federací. Konečná část každé ze tří hlavních kapitol je vždy věnována aktuálním konfliktům, sleduje reakci zahraniční politiky na ně a snaží se tak doplnit celkovou představu o proměnách zahraniční politiky Spolkové republiky Německo od roku 1990 do současnosti