Úvodník 2012/VII/3

Úvodník 2012/VII/32012-12-31 14:59:02 Na tomto místě se snažíme poukazovat k původním a jednoduchým pravdám, jež jsou v souvislostech zvratu základních hodnot zanedbávány. Činí tak za nás především naši autoři... Milí přátelé Envigogiky, hlásíme se vám ještě letos, s koncem roku – v době, kdy rok nový se ohlašuje mnoha přísliby. Jeho znamení jsou často přehlušena až příliš zjevným a halasným vítáním nadcházejících (vždy dobrých?) možností – jen málokdo se umí dívat a rozumět tomu, co je dosud skryto a samo se neodhaluje. Je to čas, kdy se odplavují nejistoty a drobná selhání roku minulého, a my sbíráme odvahu k (někdy osudové) budoucnosti, zaskočeni ještě její nekonečností… Takové nejisté rozjímání se jistě týká nejen jednotlivců, ale i různých společenství, a my si tedy také klademe otázku, co bychom si do této neznámé budoucnosti přáli my, příznivci (nejen) vzdělání environmentálního? Pohlédneme-li zpět, vidíme v tomto našem okruhu devastující účinky krize, která prošla mnoha oblastmi, kýženou obrodu však nepřinesla. V dobách relativního nedostatku se neukázalo to podstatné, nezbytné pro další růst a vývoj; to zbytečné, nemocné a neperspektivní samovolně neodpadlo, nebylo nemilosrdně ořezáno. Nezůstaly jen výhony zdravé, a to hlavně proto, že zdraví se již nerozumí přirozeně: jakožto půdě a podmínce pro činnosti přiměřené (ekonomickým) silám, založené v cílevědomém úsilí a uměřeném odříkání; toto zdraví nepochází již z pravidelného otužování a pěstování jiných ctností, vzniklá zdatnost není použita sebevědomě a ku prospěchu celku. Toky materiální, jež jsou k všeobecnému (ekonomickému) růstu a vývoji nezbytné, již nepůsobí příznivě pro člověka i jeho svět ‑ vedou spíše k obžerství se všemi jeho průvodními potížemi. Protékají abstraktním, složitým světem vzájemných závislostí, kde udržují vykalkulované rovnováhy, nesouvisející s jeho vnitřní harmonickou podstatou. O prapůvodním souladu plynoucím z jakéhosi neuchopitelného, avšak aktivně utvářeného dobra již nelze beze studu hovořit. V takovém světě je těžké říkat prosté pravdy, a stále těžší k nim též vychovávat – bývají přehlušeny až příliš halasným prosazováním principů, na nichž je křehká, uměle udržovaná a stále více se ve svém celku naklánějící vyváženost postavena. Na tomto místě se proto my snažíme poukazovat k těmto původním a jednoduchým pravdám, jež jsou v souvislostech zvratu základních hodnot zanedbávány. Činí tak za nás především autoři, kteří se nechtějí a nemohou vtěsnat do přísných mezí textů recenzovaných: tentokrát opět Mikuláš Huba ve svém příspěvku hodnotícím vývoj v oblasti životního prostředí z dlouhodobé a globální (i regionální) perspektivy. Ukazuje, jak zájem o přírodu a environmentální problémy bývá součástí idealistických vizí, které se objevují vždy v dobách obrody společnosti; i to, že výsledky takto (idealisticky) založených procesů jsou křehké – podléhají tzv. politickým (ve skutečnosti sobeckým) zájmům v obdobích stability (což mj. otevírá otázky po tom, na čem je tato stabilita založena). Tento autor pokračuje v úvahách o budoucnosti stručnou analýzou současné domácí (slovenské) politiky – a jejího nejdůležitějšího indikátoru, státního rozpočtu. Tam, kde lze v programových prohlášeních užívat líbivá slova, při rekapitulaci plánovaných výdajů se objeví nepříjemná pravda, a vyjde najevo skutečná povaha rozvojových záměrů ‑ často antiekologických, svou podstatou se však obracejících i proti cílům dlouhodobě ekonomickým. Martin Říha varuje před nebezpečím restitučního urbanismu a jeho vlivu na krajinu; v textu o kauze Jezeří se hovoří o tváři této krajiny i jejích proměnách v souladu s (ne vždy péčí oplývajícími) záměry člověka… …a to se již dostáváme k našim textům hlavním a recenzovaným: Hana Havlůjová, Dušan Foltýn a Kateřina Charvátová se zabývají výchovou ke vztahu ke kulturně historickému dědictví; ukazují, že v místech, kde byl v minulosti tento přirozený vztah uměle narušen, se paradoxně otevírá největší prostor pro výchovné působení ku prospěchu dětí i místních komunit. Radek Trnka se věnuje otázkám komunikace při praktickém předávání informací o pro-environmentálních způsobech chování v osobní interakci, a představujet čtyři využitelné teoretické modely. Jan Andreska a Martin Mejzr pohlíží na velké šelmy a nebezpečí s nimi spojená pohledem žáků základních a středních škol; z hlediska učitele pak diskutují potřebnost osvětových programů spojených s reintrodukcí těchto mýty opředených zvířat zpět do přírody. Simona Králíčková a Renata Ryplová testují nástroje pro ověřování environmentální gramotnosti na studentech pedagogicky a ekologicky zaměřených oborů Jihočeské univerzity, a dospívají k závěrům odpovídajícím povaze testovaného problému. Do rubriky Recenze (ale proč právě sem?) byl zařazen polemický příspěvek Jana Vávry, Zdenky Sokolíčkové a Miloslava Lapky, kteří odpovídají na neméně polemické Názory účastníků konference „Naše společná přítomnost“ ; zabývají se v něm rolí vědy ve společenských procesech směřujících k udržitelnosti s ohledem především na její možnosti reflexe a kritického odstupu od (emocionálně, eticky) prožívané reality. Z této stručné studie ale také vyplývá, že spojení přísné vědy a živé problematiky environmentální na půdě filosofické fakulty vůbec není věc samozřejmá ‑ životní prostředí totiž není, až na malé výjimky, objektem zájmu humanitních vědců. Kritický postoj autorů k tématu tak může ledacos naznačovat nebo na druhé straně otevřít nové prostory pro dialog, které by mohly být využitelné při setkáních příštích. Ve stejné rubrice si můžeme přečíst též úvahu Jiřího Olšovského inspirovanou českým vydáním jednoho z děl Martina Heideggera v překladu Ivana Chvatíka. Nakonec nám Jan Čeřovský přináší informaci o setkání čelných představitelů IUCN a dalších pamětníků historie organizace Youth and Environment Europe – YEE v létě roku 2012; a současně si dovolujeme upozornit na využití pojmu envigogika v názvu jedné skutečně existující instituce… …a to už je vše, čím vám tentokrát chceme mysl nikoli zaplnit (spíše otevřít). Přejeme vám do nového roku, aby se dařilo nejen z hlediska Vašeho, osobního, ale též s ohledem na rovnováhu celku, jejíž podstata a vnitřní povaha má s naší vlastní vyrovnaností mnoho společného. To vám, čtenářům Envigogiky, ze srdce přejí Jana a Jirka Dlouzí, a Jana Šauerov