Dům z karet, jateční dvůr či atlas ohrožených druhů: skeptické koncepty Evropy u Libuše Moníkové, Michaele Stavariče a Christopha Ransmayra

Článek zkoumá tři různé koncepty Evropy v rakouské literatuře posledních 25 let. Všechny se vztahují k českým reáliím nebo se dokonce – v případě Libuše Moníkové a částečně i Michaela Stavariče – vyznačují českou optikou, byly však formovány různým historickým kontextem: 2. světovou válkou (Stavaričovy romány „Království stínů“ resp. „Dny ohňů, dny spálenišť, dny popela“ a Ransmayrův esej ,Die Arbeit der Engel‘), okupací Československa vojsky Varšavského paktu r. 1968 (Moníkové ,rakouský‘ román „Ledová tříšť“), pádem Železné opony r. 1989 a rozšířením Evropské unie z r. 2004 (viz Stavaričova próza „Europa. Eine Litanei“). S přihlédnutím k individuální poetice autorky i autorů nachází studie v jejich obrazech Evropy shody a ukazuje, do jaké míry analyzované literární konstrukty Evropy zrcadlí či dokonce dále rozvíjejí dobové teorémy – o ,literatuře jako lepší formě historiografie’ podle H. Bhabhy či o historicky zatížených ,kontaminovaných krajinách’ podle M. Pollacka.In diesem Aufsatz werden drei verschiedene Europa-Konzepte in der neueren österreichischen Literatur der letzten 25 Jahre untersucht. Alle haben einen tschechischen Bezug oder bedienen sich – im Falle von Libuše Moníková und teilweise auch von Michael Stavarič – sogar einer tschechischen Perspektive, wurden jedoch durch unterschiedliche historische Kontexte geprägt: durch den Zweiten Weltkrieg (Stavaričs Romane „Königreich der Schatten“ bzw. „Brenntage“ und Ransmayrs Essay ,Die Arbeit der Engel‘ ), durch die Okkupation der Tschechoslowakei durch die Truppen des Warschauer Paktes von 1968 (Moníkovás Österreich-Roman „Treibeis“), durch den Fall des Eisernen Vorhangs von 1989 oder durch die große EU-Erweiterung von 2004 ( Stavaričs „Europa. Eine Litanei“). Unter Berücksichtigung der individuellen Poetik der einzelnen AutorInnen wird in diesem Beitrag nach den Übereinstimmungen innerhalb der analysierten Europa-Bilder gesucht sowie überprüft, inwieweit die literarischen Europa-Konstrukte die zeitgenössischen Theoreme, sei es ,Literatur als bessere Form der Geschichtsschreibung’ nach H. Bhabha oder die Bloßstellung der ,kontaminierten Landschaften’ (siehe M. Pollack), widerspiegeln oder gar weitertragen