The development of psychoanalysis:from bias (and internal drives) to intersubjectivity

Současná psychoanalýza se značně vzdálila původnímu pudovému pojetí a jednostrannému terapeutickému zaměření na intrapsychickou dynamiku. Analogicky se změnila představa o vývoji lidské subjektivity: původním stavem není primárně narcistický egoistický novorozenec, který se postupně učí navazovat vztahy, nýbrž výchozím stavem je spojení, vazebnost, primární intersubjektivita. Spíše nežli pudový vývoj je organizátorem vývoje osobnosti vliv prostředí, neustálá tvorba a přetváření nových interpersonálních zkušeností. Současná relacionální psychoanalýza pracujes faktem, že se subjektivní citové světy obou protagonistů prolínají a spojují vintersubjektivním procesu, jenž se stává předmětem analýzy. V ní je zdůrazňován rovnocenný přístup, oboustranná participace a zaangažovanost na analytické práci.The development of psychoanalysis: from bias (and internal drives) to intersubjectivity Contemporary psychonalysis abandoned the original bias theory as well as the one--sided therapeutic view on the intrapsychical dynamics. Similarly the opinion about the development of the human subjectivity changed: the primary issue (initial state) is not an egoistic newborn baby, who learns to relate to others; the origin condition is characterized through connection, binding, mutuality, primary intersubjectivity. The organisational principle of the developing personality is not first of all the psycho-sexual development, the enviromental influences and the creation of interpersonal experiences (patterns) are much more important. Contemporary relational psychoanalysis works with the fact that the subjective emotional worlds of both protagonists meetand join in an intersubjective process, which becomes the topic of the analysis. In this sense, equal position, mutual participation and engagement on analytical collaboration are supposed and supported