Čas je objektivní právní skutečnost, tedy skutečnost nezávislá na lidské vůli, naopak právní norma bývá často charakterizována jako typický výsledek cílevědomé činnosti lidí. V této práci jsem se zaměřil na vztah právní normy a času, zvláště na případy, kdy právní normy působí zpětně. Kromě obecných teorií vztahujících se k problematice retroaktivity, připojuji zmínku o platné právní úpravě.Při práci jsem vycházel především z dokonalého díla A. Procházky Základy práva intertemporálního. Jeho pojmy, vety, teoretické rozbory a hlavně systém analýzy působnosti právních norem jsem však vetšinou nepoužil, protože jsem nechtěl přepisovat knihu. Toto dílo je totiž systematicky uceleným, pojmově přesným a obsahově domyšleným pramenem. Odkazuji p...
Add to ORKG