The principles of Roman law of inheritance and their reflection in the modern codification

Následující text nemá za cíl podrobně zkoumat jednotlivé zásady a pravidla dědického práva, neboť každá z nich by vydala na samostatný článek. Jeho cílem je pouze v obecnosti naznačit význam nejznámějších zásad práva dědického v Římě a poukázat na jejich odkaz pro právo současné. Některé z nich platí, jiné neplatí, u jiných zase sice jejich platnost trvá, nicméně za zcela jiných důsledků. Tento text není určen k jejich hlubšímu rozboru, ale jde spíše o jakýsi obecný úvod do sledované problematiky. I z tohoto důvodu byla vybrána jen některá pravidla.The text focuses on some of the principles that shaped the Roman law of inheritance and are still known in rules SEMEL HERES, SEMPER HERES; NEMO PRO PARTE TESTATUS, PRO PARTE INTESTATUS DECEDERE POTEST; AMBULATORIA EST VOLUNTAS DEFUNCTI USQUE AD VITAE SUPREMUM EXITUM. In modern codification of civil law, the first two de facto do not reflect, the contrary the third one have a solid place in all of this codifications. But the truth is that the Romans themselves have themselves tried to excessive steepness of the first two bypass alight (fideicommissum hereditatis, testamentum militis), so the modern law of the exceptions made only rule