Nebuď labuť z hlediska muzikologie, popřípadě Všeho do času, zvláště je-li nejistý

Ač se to zdálo tehdy být k nevíře, Uhdeho Král-Vávra se dočkal premiéry v plném znění své satirické bezohlednosti. Stalo se tak 26. února 1964, a smím-li sestručnit divácké ohlasy slovy tehdejších pocitů, byla to bomba. Protože dramaturgicky s autorem spolupracoval Jiří Flíček, zažil jsem premiéru jako ostatní diváci. Na rozdíl od nich jsem sice znal fakturu hry a trochu i text, ale na zkoušky jsem nechodil. Je samozřejmé, že vnímání velmi prospívá každé novum