Prací se živím, práce mě trestá: Na okraj dějin sociálních politik

Vztah člověka k práci se vždy utvářel mezi dvěma krajnostmi - mezi pojetím práce jako trestu spojeného s vyhnáním z ráje, jako břemene úzce spojeného s existencí člověka, a mezi pojetím práce jako zdroje bohatství a tvůrčí síly. Důležitost, která byla práci přikládána, se tedy v různých obdobích proměňovala a s ní se proměňovaly (mimo jiné) i formy podpory chudých lidí