On an evidence-less curricular reform

Cílem studie je analyzovat „příběh“ kurikulární reformy, jak byl (je) podáván oficiální školskou decizí i řadou představitelů pedagogického výzkumu, a konfrontovat ho s výsledky pedagogicko-psychologických výzkumů vyučování a učení. V první části dokazuje, že potíže s formalismem její implementace a obecně její odmítnutí většinou učitelů netkví ve špatné komunikaci cílů reformy a v nedostatečné odborné pomoci učitelům při její implementaci. V druhé části dokládá, že v pozadí reformy je starý pedagogický spor – opírající se o pedagogické a psychologické teorie učení – mezi důrazem na procesy myšlení a důrazem na učivo. V další části dokazuje, že symbolem a jádrem reformy je pojem kompetence, který je špatnou odpovědí na skutečný problém. Tato odpověď není podložená psychologickým výzkumem, dokonce je s jeho výsledky v rozporu. V poslední části uvádí některé z nich; týkají se hlavně reformní preference řešení problémů, zejména blízkých životu, jako metody vyučování. Tato preference je v rozporu s poznatky o vztahu pracovní a dlouhodobé paměti a teorie kognitivní zátěže. Dále představuje výzkumy tzv. průřezových kompetencí ukazující na riziko ignorování vazby na konkrétní předmět poznání. A konečně kriticky nahlíží na (dlouhodobý) transfer jako kriterium efektivnosti učení. Hlavní příčinu selhání kurikulární reformy tedy na závěr vidí ve výzkumy nepodložených východiscích (a tedy v jejím ideologickém zadání), v ignorování výsledků psychologických a didaktických výzkumů učení a také hlasů zahraničních výzkumníků, kteří v průběhu předešlé dekády kritizovali logiku a klíčové koncepty (rámce, kompetence) univerzálně prosazovaného typu kurikulární reformy.The topic of the study consists in the analysis of the „story“ of the Czech curricular reform based on the comparison of its concepts and logic with the results of educational and psychological research in teaching and learning. The first part attempts to prove that the failure of the reform mostly rejected by teachers doesn’t consist in the lack of communication with them. The following part reveals the old tension between thinking/student oriented vs. subject oriented teaching behind current reform clichés. As the core and the symbol of the curricular reform, the notion of competence is critically analyzed: it is a bad answer, because it is not research evidence-based, to a good question. The last part deals with three issues from psychological research the results of which the reform largely ignored: (1) predominant focus on problem solving ignoring the results of research on the relationship between working memory and long-term memory and in the cognitiveload theory, (2) stress on the transversal competences as the goal of teaching ignoring the narrow and strong link of the thinking skills with the specific object of thinking and its epistemological constraints, and (3) challenging the belief the (far) transfer could play the role of the criterion of the learning eff ectiveness. Thus, the curricular reform was more ideology-driven than evidence-based