Hranice – redefinition of urban structure

Knihovnu na maloměstě si představuji tak trochu jako společenské centrum spíše než jako uzavřenou instituci. Měla by být chápána jako součást veřejného prostoru města, otevřené místo s kulturně - vzdělávacím a společenským životem. Mimo možnost soustředěného individuálního studování, by měla poskytnout prostor i ke skupinové práci a společenskému setkávání obyvatel. V takové knihovně se konají autorská čtení, přednášky a workshopy. Prostředí knihovny by mělo být příjemné a vhodné pro dlouhodobý pobyt s dostatkem denního světla a kontaktem s s exteriérem. Součástí je literární kavárna, bufet a možnost „venkovní čítárny“ pod širým nebem. Knihovna v Hranicích je navržená jako terasová s pochozími střechami. Budova vytváří propojení mezi parkem a třídou 1. máje. Knihovnou se dá projít z třídy do parku a naopak a to jak vnitřním prostorem knihovny tak venkovním po její střeše.I think of a library in a small town as a social center rather than a closed institution. It should be seen as part of the public space of the city, an open place with a cultural - educational and social life. Apart from the possibility of concentrated individual study, it should also provide space for group work and social gathering of residents. Authors' readings, lectures and workshops are held in such a library. The library environment should be pleasant and suitable for a long stay with plenty of natural light and contact with the exterior. It includes a literary café, a buffet and an open-air reading room. The library in Hranice is designed as a terraced "house" with walking roofs. The building creates a link between the park and the street of 1. Máje. You can walk through the library from the street to park and vice versa, both through the interior of the library and outside on its roof.