The Production of (Un)deserving and (Un)acceptable : Shifting Representations of Migrants within Political Discourse in Slovakia

The paper examines political discourse in Slovakia, particularly the representations of and ideas about refugees and the relevant topics employed in political, explanations and representations of refugees constructed and employed within political argumentation. The text reveals the main discursive legitimation strategies present in the political framing of refugees, resulting in the non-acceptance of non-Christian refugees. Among these, positive us- and negative other-representation, together with denial, moral evaluation and discursively declared risk based on religion, prove to be the main ones employed for symbolic and physical boundary construction. In this case, the dividing line between “Slovaks” and “others” has been formed around cultural (religious) adaptability, consequently connected to (un)deservingness of solidarity. Different topics are employed before and after adoption of the European Union refugee redistribution system. Economic interests, border protection, and organized crime are applied as main themes of legitimation strategies in the pre-quota period, while cultural interest, identity protection, and terrorism are employed in the post-quota period. They function as a background for argumentation, knowledge production, political decision-making and wider identity-building and national self-determination processes. In the wider context of globalization and Europeanization trends, Christianity becomes an iconic response to global changes and it is used as a mobilizing tool for invoking nationalist and anti-European Union sentiment. Moreover, as the political strategies and responses employed in other Central and Eastern European countries are similar, the Slovak case might be applied more generally and thus, provide deeper understanding of the political responses and state-building processes of other countries in the region.Článek řeší politický diskurz na Slovensku, zejména pohledy na běžence, témata, které političtí představitelé považují za relevantní, jejich vysvětlení a také reprezentace o uprchlících konstruované v politické argumentaci. Text ukazuje klíčové diskurzivní legitimizační strategie přítomné v politické konstrukci obrazu o uprchlících a ústící do odmítnutí ne-křesťanských běženců. Pozitivní sebe reprezentace, negativní reprezentace druhých, společně s odmítáním, morálním hodnocením a diskurzivně konstruovaným ohrožením založeným na náboženství jsou hlavními strategiemi využívanými ve formování symbolických a fyzických hranic. V tomto případě je rozdělující hranicí mezi „Slováky“ a „těmi druhými“ kulturní (náboženská) přizpůsobivost, která je bezprostředně propojená se tím, zda si solidaritu uprchlíci zaslouží nebo nikoli. Před a po přijetí kvót Evropskou unií političtí představitelé staví jejich argumentaci na odlišných tématech. Ekonomické zájmy, ochrana hranic a organizovaný zločin jsou vedoucími tématy před přijetím povinného redistribučního systému, zatím co kulturní zájmy, ochrana identity a terorizmus převažují po přijetí kvót. Tyto témata slouží jako podklad pro argumentaci, produkci vědění, politické rozhodování a zároveň jsou klíčové v procesu budování identity a národní sebe-determinace. V širším kontextu globalizace a europeizace se křesťanství stává ikonickou odpovědí na tyto globální změny a je využíváno jako mobilizační nástroj nacionalistických proti-evropských postojů. Jelikož jsou podobné nebo stejné strategie přijímané i v dalších zemích střední a jihovýchodní Evropy, slovenský příklad má všeobecnější přesah a může tak pomoci porozumět politickým reakcím a státotvorním procesům v regionu